Zelené střechy ochlazují město a zadržují cennou dešťovou vodu. Pomáhají tak řešit problém tepelného ostrova. Měla by města nebo stát jejich stavbu nařídit tak, jak o tom uvažuje například ministerstvo životního prostředí v případě komerčních staveb? Názory se různí, píše server faei.cz.
„Zkušenosti ze světa ukazují, že účinnější než nařízení, je motivace. Příkladem mohou být různé podpory, dotace nebo úlevy na stočném za vodu, kterou se podaří zadržet,“ konstatovala výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.
„Neměl by být problém, aby se takové střechy dělaly masově. Nejsem ale přítel dotací ani nařízení, myslím si, že spíše funguje princip, když to uděláš, máš tu a tu výhodu, když ne, musíš toto,“ řekl nedávno v rozhovoru, který portál FAEI.cz zveřejnil, k zeleným střechám architekt Jakub Cigler.
Podle něj je spíše problém, že na (pražském – pozn. aut.) Institutu plánování a rozvoje vyrábějí manuály zeleně, veřejných prostranství a podobně, ale bohužel se je nedaří uvádět v život. „Neumíme se dostat od teorie k praxi, a to je nejenom škoda, ale i zásadní chyba,“ vysvětlil.
Řada radnic si podle České rady pro šetrné budovy již potřebu ochlazování měst a roli zelených střech v tomto procesu uvědomuje. Stále častěji se tak objevují různé formy jejich podpory. V loňském roce dosáhl podle údajů Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ) přírůstek plochy zelených střech v České republice zhruba 247 tisíc m2 a meziročně tak vzrostl o čtvrtinu.
„Ve srovnání se zahraničím je to však stále málo,“ uvedl Pavel Dostal ze SZÚZ. Například jen v samotném Mnichově již přesahuje celková plocha zelených střech 3,1 milionu m2 zelených střech, ve Vídni je to 2,6 milionu a v Berlíně dokonce čtyři miliony m2.
Praha podle České rady pro šetrné budovy v širším centru metropole vytipovala 1950 budov, které jsou vhodné k ozelenění. Mohl by na nich vzniknout více než 1,5 milionu m2 rovných nebo i šikmých zelených střech.
Povolili by to v Praze památkáři?
„Aby měly zelené střechy alespoň nějaký efekt, musely by být na významném počtu budov, nejméně na polovině,“ sdělil redakci portálu FAEI.cz šéf společnosti Ekospol Evžen Korec: „Týká se to jak administrativních či skladových komplexů, tak i bytových domů. A to je problém. Jak technický, protože není možné v rozumně krátké době přestavět stovky tisíc střech, tak i administrativní.“
Korec si nedokáže představit, že by tak výrazný zásah do chráněné památkové zóny pražští památkáři povolili. „Jak by se dívali na to, že by se převážně červené pražské střechy proměnily na zelenou? To by byl mnohem výraznější zásah do panoramatu města, než kritizované výškové domy na Pankráci,“ dodal s tím, že zatravnění střech pouze u nově vznikajících budov problém přehřívání měst v žádném případě neřeší. Podle Korce je mnohem lepším způsobem, jak snížit teplotu v centru města, udržet v něm dostatek zelených ploch a stromů: „Právě různé zatravněné proluky a parčíky jsou cestou, jak ve městě udržet vláhu a příjemnější prostředí k životu.“
Pokud by přece jen chtěl někdo nařizovat, že všechny nové stavby musí mít zelenou střechu či dokonce fasádu, zasadil by podle šéfa Ekospolu další výraznou ránu kolabujícímu trhu s bydlením. „Opět by se totiž o něco zvýšily stavební náklady, což by se promítlo do konečné ceny nového bytu. Nehledě na to, že údržba živé střechy něco stojí a musí se o ni někdo starat. Vzhledem k tomu, že společenství vlastníků jednotek v současnosti často nezvládají ani péči o společné prostory domu, tak moc nevěřím tomu, že u zatravněných střech by to bylo jiné,“ dodal pragmaticky.
V zahraničí se hradí až 50 % nákladů na zelené střechy
Zelené střechy a stěny budov mají podle České rady pro šetrné budovy také velké celospolečenské přínosy. Pomáhají nejen zadržovat vodu a regulovat teplotu ve svém okolí, ale výborně izolují a tím snižují nutné náklady na topení v zimě a chlazení v létě. Omezují v budovách také hluk, čistí vzduch a snižují množství CO2. Řada těchto benefitů nemá jen celospolečenský dopad, ale také přímý dopad na provozní náklady.
V zahraničí, kde jsou se zelenými střechami výrazně dál, se obvykle kombinuje regulace například územním plánem s motivačními opatřeními na celostátní i lokální úrovni. Jde o různé dotační programy, příspěvky na realizaci až po úlevy na stočném. Příspěvky na zřízení zelených střech se za českými hranicemi pohybují obvykle od dvou do 35 eur na m2 plochy zelené střechy podle druhu vegetace, typu stavby a její velikosti. Pokrývají tak až padesát procent způsobilých nákladů.
I v Česku již některá města přistoupila k řešení zelených střech pomocí příspěvků. Například letos zavedlo program na podporu zelených střech Brno. Podpora směřuje na novostavby, ale i rekonstrukce. „Brno poskytuje dotace na akumulaci srážkových vod a zelené střechy, Program je velmi úspěšný. Město na něj vyčlenilo téměř 20 milionů a osm milionů již je vyčerpáno,“ řekl ředitel Kanceláře architekta moravské metropole Michal Sedláček.
Německá stimulace
Rozdělení stočného na odpadní vodu a dešťovku v Německu velmi výrazně stimulovalo výstavbu budov se zelenými střechami, uvedla Česká rady pro šetrné budovy s tím, že úlevy na stočném za zadrženou vodu se ve Spolkové republice staly zdaleka nejvyužívanějším nástrojem pro podporu zelených střech. „Tuto formu podpory využívá přibližně polovina měst nad deset tisíc obyvatel, která se zapojila do výzkumu. V Česku je ale situace složitější vzhledem k množství provozovatelů vodovodů a kanalizací,“ poznamenal Dostal ze SZÚZ.
„Buď můžete investovat do betonových trubek, které vedou do nádrží zadržující přívalové dešťové srážky a potom je postupně pouští do kanalizace, nebo můžete udělat retenční nádrž, která je zároveň pěkným jezírkem s rákosem, stromy, rostlinami, což nás jako architekty enormně zajímá, protože se skloubí technická nutnost s estetickým a ekologickým řešením. Ale slyší na to i developeři, protože je to i ekonomicky zajímavé, tím totiž mohou zabít dvě mouchy jednou ranou. Udělat nějaké terénní úpravy, landscaping musí tak jako tak, zároveň vyřeší nakládání s dešťovou vodou,“ vysvětlil architekt Cigler.
Podle ekonomického modelu, který zpracoval Institut pro ekonomiku a ekologickou politiku sociálně ekonomické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, jsou celospolečenské přínosy sledovaných budov obvykle vyšší než přínosy pro samotné investory. „Je to jasný argument pro podporu zelených střech a stěn budov ze strany státu,“ sdělil autor studie Jan Macháč.
Architekt Cigler je toho názoru, že zelené stěny jsou zatím spíše estetickým benefitem. „Možná je energie stále tak levná, že se takové inovace investorům nevyplatí. Stavebnictví takové úkoly a investice teprve čekají. Bude ale třeba naléhavější impuls, zelená střecha je pouze drobnost v komplexu úkolů,“ konstatoval.
„Zkušenosti ze světa ukazují, že účinnější než nařízení, je motivace. Příkladem mohou být různé podpory, dotace nebo úlevy na stočném za vodu, kterou se podaří zadržet,“ konstatovala výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.
„Neměl by být problém, aby se takové střechy dělaly masově. Nejsem ale přítel dotací ani nařízení, myslím si, že spíše funguje princip, když to uděláš, máš tu a tu výhodu, když ne, musíš toto,“ řekl nedávno v rozhovoru, který portál FAEI.cz zveřejnil, k zeleným střechám architekt Jakub Cigler.
Podle něj je spíše problém, že na (pražském – pozn. aut.) Institutu plánování a rozvoje vyrábějí manuály zeleně, veřejných prostranství a podobně, ale bohužel se je nedaří uvádět v život. „Neumíme se dostat od teorie k praxi, a to je nejenom škoda, ale i zásadní chyba,“ vysvětlil.
Řada radnic si podle České rady pro šetrné budovy již potřebu ochlazování měst a roli zelených střech v tomto procesu uvědomuje. Stále častěji se tak objevují různé formy jejich podpory. V loňském roce dosáhl podle údajů Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ) přírůstek plochy zelených střech v České republice zhruba 247 tisíc m2 a meziročně tak vzrostl o čtvrtinu.
„Ve srovnání se zahraničím je to však stále málo,“ uvedl Pavel Dostal ze SZÚZ. Například jen v samotném Mnichově již přesahuje celková plocha zelených střech 3,1 milionu m2 zelených střech, ve Vídni je to 2,6 milionu a v Berlíně dokonce čtyři miliony m2.
Praha podle České rady pro šetrné budovy v širším centru metropole vytipovala 1950 budov, které jsou vhodné k ozelenění. Mohl by na nich vzniknout více než 1,5 milionu m2 rovných nebo i šikmých zelených střech.
Povolili by to v Praze památkáři?
„Aby měly zelené střechy alespoň nějaký efekt, musely by být na významném počtu budov, nejméně na polovině,“ sdělil redakci portálu FAEI.cz šéf společnosti Ekospol Evžen Korec: „Týká se to jak administrativních či skladových komplexů, tak i bytových domů. A to je problém. Jak technický, protože není možné v rozumně krátké době přestavět stovky tisíc střech, tak i administrativní.“
Korec si nedokáže představit, že by tak výrazný zásah do chráněné památkové zóny pražští památkáři povolili. „Jak by se dívali na to, že by se převážně červené pražské střechy proměnily na zelenou? To by byl mnohem výraznější zásah do panoramatu města, než kritizované výškové domy na Pankráci,“ dodal s tím, že zatravnění střech pouze u nově vznikajících budov problém přehřívání měst v žádném případě neřeší. Podle Korce je mnohem lepším způsobem, jak snížit teplotu v centru města, udržet v něm dostatek zelených ploch a stromů: „Právě různé zatravněné proluky a parčíky jsou cestou, jak ve městě udržet vláhu a příjemnější prostředí k životu.“
Pokud by přece jen chtěl někdo nařizovat, že všechny nové stavby musí mít zelenou střechu či dokonce fasádu, zasadil by podle šéfa Ekospolu další výraznou ránu kolabujícímu trhu s bydlením. „Opět by se totiž o něco zvýšily stavební náklady, což by se promítlo do konečné ceny nového bytu. Nehledě na to, že údržba živé střechy něco stojí a musí se o ni někdo starat. Vzhledem k tomu, že společenství vlastníků jednotek v současnosti často nezvládají ani péči o společné prostory domu, tak moc nevěřím tomu, že u zatravněných střech by to bylo jiné,“ dodal pragmaticky.
V zahraničí se hradí až 50 % nákladů na zelené střechy
Zelené střechy a stěny budov mají podle České rady pro šetrné budovy také velké celospolečenské přínosy. Pomáhají nejen zadržovat vodu a regulovat teplotu ve svém okolí, ale výborně izolují a tím snižují nutné náklady na topení v zimě a chlazení v létě. Omezují v budovách také hluk, čistí vzduch a snižují množství CO2. Řada těchto benefitů nemá jen celospolečenský dopad, ale také přímý dopad na provozní náklady.
V zahraničí, kde jsou se zelenými střechami výrazně dál, se obvykle kombinuje regulace například územním plánem s motivačními opatřeními na celostátní i lokální úrovni. Jde o různé dotační programy, příspěvky na realizaci až po úlevy na stočném. Příspěvky na zřízení zelených střech se za českými hranicemi pohybují obvykle od dvou do 35 eur na m2 plochy zelené střechy podle druhu vegetace, typu stavby a její velikosti. Pokrývají tak až padesát procent způsobilých nákladů.
I v Česku již některá města přistoupila k řešení zelených střech pomocí příspěvků. Například letos zavedlo program na podporu zelených střech Brno. Podpora směřuje na novostavby, ale i rekonstrukce. „Brno poskytuje dotace na akumulaci srážkových vod a zelené střechy, Program je velmi úspěšný. Město na něj vyčlenilo téměř 20 milionů a osm milionů již je vyčerpáno,“ řekl ředitel Kanceláře architekta moravské metropole Michal Sedláček.
Německá stimulace
Rozdělení stočného na odpadní vodu a dešťovku v Německu velmi výrazně stimulovalo výstavbu budov se zelenými střechami, uvedla Česká rady pro šetrné budovy s tím, že úlevy na stočném za zadrženou vodu se ve Spolkové republice staly zdaleka nejvyužívanějším nástrojem pro podporu zelených střech. „Tuto formu podpory využívá přibližně polovina měst nad deset tisíc obyvatel, která se zapojila do výzkumu. V Česku je ale situace složitější vzhledem k množství provozovatelů vodovodů a kanalizací,“ poznamenal Dostal ze SZÚZ.
„Buď můžete investovat do betonových trubek, které vedou do nádrží zadržující přívalové dešťové srážky a potom je postupně pouští do kanalizace, nebo můžete udělat retenční nádrž, která je zároveň pěkným jezírkem s rákosem, stromy, rostlinami, což nás jako architekty enormně zajímá, protože se skloubí technická nutnost s estetickým a ekologickým řešením. Ale slyší na to i developeři, protože je to i ekonomicky zajímavé, tím totiž mohou zabít dvě mouchy jednou ranou. Udělat nějaké terénní úpravy, landscaping musí tak jako tak, zároveň vyřeší nakládání s dešťovou vodou,“ vysvětlil architekt Cigler.
Podle ekonomického modelu, který zpracoval Institut pro ekonomiku a ekologickou politiku sociálně ekonomické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, jsou celospolečenské přínosy sledovaných budov obvykle vyšší než přínosy pro samotné investory. „Je to jasný argument pro podporu zelených střech a stěn budov ze strany státu,“ sdělil autor studie Jan Macháč.
Architekt Cigler je toho názoru, že zelené stěny jsou zatím spíše estetickým benefitem. „Možná je energie stále tak levná, že se takové inovace investorům nevyplatí. Stavebnictví takové úkoly a investice teprve čekají. Bude ale třeba naléhavější impuls, zelená střecha je pouze drobnost v komplexu úkolů,“ konstatoval.
Komentáře
Okomentovat