Přeskočit na hlavní obsah

Bydlení v satelitech kolem Prahy se kvůli dojíždění prodraží i o stovky tisíc korun

 

Nemálo lidí pracujících v Praze se při současných cenách nemovitostí poohlíží po bydlení za jejími hranicemi, ve Středočeském kraji. Slyší na to, že bydlení mimo Prahu se dá pořídit za výhodnější cenu. Zároveň jde ale o lokace, které považují ještě za přijatelné z hlediska dopravního času do zaměstnání. Mají radost z domněle výhodné koupě, a že pak utratí o něco více za dopravu, berou proti tomu jako relativně drobný výdaj. Je to ale opravdu tak?



Z reklam na projekty bydlení ty formulace známe: „výborná dopravní dostupnost do Prahy“, „pravidelné autobusové spojení s hlavním městem“ a podobné. Ve finále se ale ukáže, že autobusová zastávka sice v obci je, ale 2 kilometry od domu (každodenně pěšky 20 minut tam a stejnou dobu zpět, od podzimu do jara často rozbahněnou pěšinou, navíc když do práce člověk míří v obleku nebo kostýmku) nebo to k zastávce sice tak daleko nemáte, ale poslední autobus k vám z Prahy odjíždí v 16 hodin (což je na pracovní dobu obvyklou v pražských firmách opravdu nevyhovující). Nezbude než dojíždět autem. Že to bude dražší, tuší každý. Ale o kolik?

Pojďme si to zjednodušené propočítat na modelovém příkladu. Pořídil jsem bydlení 30 km od Prahy, bohužel veřejná doprava pro mě nakonec není tak snadno dostupná. Kdyby ke mně jezdil vhodný autobus, stála by mě v něm jedna cesta do práce asi 40 korun, tam a zpět tedy 80. Já ale budu muset jezdit autem. Mám automobil střední třídy a 1 kilometr mě v něm v kombinované spotřebě vyjde v průměru na 2,50 Kč, za 60kilometrovou cestu dám tedy 150 korun. To nám dělá rozdíl 70 korun za den oproti dojíždění busem.

Nevypadá to jako dramatické číslo, ale určitě to není ani málo. O dost zajímavější je rozpočítání do delšího časového horizontu. Po odečtení svátků a dovolených člověk pracuje 46 týdnů v roce. To je 230 dnů, kdy se musí dostat do práce. Za jeden rok jen za cestování na trase domov-Praha člověk zaměstnaný v hlavním městě zaplatí v případě autobusu 18 400 korun, za jízdu autem bude muset vynaložit dokonce 34 500 korun. Když uvážíme, že vlastní bydlení pořizuje člověk pro dlouhodobé usazení a na daném místě stráví 30 let svého produktivního života, dostáváme se za tuto dobu na celkové náklady 552 000 korun! U cestování autem nutné náklady za stejnou dobu o 35 tisíc překročí jeden milion korun.

(Zde řešíme porovnání čistě dojíždění do hlavního města a další s dopravou spojené náklady jsou pro snadnější počty ponechány stranou. Například výrazně rychlejší opotřebení auta, se kterým člověk dojíždí denně do práce. S rozšiřováním modrých zón je také potřeba počítat s náklady za stání na parkovišti. To v té nejlevnější variantě s cenou 20 korun za den vyjde ročně na dalších 4600 korun, což se po 30 letech vyšplhá na 138 000 korun.)

Peníze ušetřené na ceně bytu tedy ve finále vůbec nemusí být úsporou. „Naším cílem je přinášet lidem bydlení s nejlepším poměrem kvality a ceny. Do finanční dostupnosti přitom nepočítám jen pořizovací cenu bytu, ale i následné provozní náklady, kam patří i výdaje na cestu z domu do práce a zpět. Bydlení v místě, kde je problematická nebo nejasná dopravní obslužnost bez možnosti využít MHD, vůbec nedoporučuji. Protože náklady na dopravu by zde mohly představovat časovanou bombu pro rodinné rozpočty,“ upozorňuje Evžen Korec, generální ředitel developerské společnosti EKOSPOL zaměřující se právě na budování dostupných bytových projektů v Praze.

Jestliže tedy za bydlením mimo Prahu někdo vidí primárně ušetřené peníze, měl by si pořádně spočítat, co za ušetřený obnos opravdu dostane. Velmi snadno může dojít k tomu, že připlatit si za nákup bytu přímo v okrajové části Prahy nedaleko zastávky MHD či stanice metra, ušetří ve finále oproti kumulovaným nákladům na dopravu více peněz, než o kolik je takový lépe situovaný byt dražší v jednorázově vyšší pořizovací ceně.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V rezervaci velkých kopytníků se letos narodilo již pět mláďat zubrů, tři hříbata a deset telat praturů

Sezonu bohatou na přírůstky zažívá milovická rezervace velkých kopytníků. Stádu zubrů se letos narodilo zatím pět mláďat. Počet zubrů se tak zvýšil na 46 zvířat a je tak nejvyšší za desetiletou historii rezervace. Milovické stádo tak potvrdilo svoji pozici největšího chovu těchto vzácných býložravců v České republice. Divokým koním se v Milovicích letos zatím narodila tři hříbata a stádu zpětně šlechtěných praturů deset telat. „Přírůstky v milovické rezervaci nejsou důležité jenom proto, že ukazují, že velcí kopytníci mají v této lokalitě vhodné podmínky. Odrostlá mláďata bezplatně poskytujeme nově vznikajícím rezervacím po celé České republice, takže přírůstky pomáhají rozšiřovat a zlevňovat tento způsob péče o velké krajinné celky,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci velkých kopytníků založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.        Kromě zakládání nových rezervací v...

Dobrovolníci odstraňovali invazní celíky kanadské v milovické rezervaci

Porosty nebezpečné invazní rostliny celíku kanadského odstraňovali dobrovolníci z kybernetické společnosti Resistant AI v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nepůvodní druh rostliny pochází ze Severní Ameriky. V Česku a v celé Evropě patří k nejnebezpečnějším nepůvodním druhům. Její husté, žlutě kvetoucí porosty vytlačují z české přírody původní druhy rostlin, včetně vzácných a ohrožených druhů. „Odstraňování invazních druhů věnujeme v milovické rezervaci velkou pozornost. Celík kanadský patří mezi čtyři druhy, které v této lokalitě představují největší riziko. Mezi dalšími jsou lupina mnoholistí, z dřevin pak trnovník akát a javor jasanolistý,“ uvedl Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila ve spolupráci s vědci v roce 2015. Zatímco invazní celíky a lupiny ochránci přírody odstraňují s pomocí dobrovolníků, javory jasanolisté s pomocí te...

První kancelář po sedmnácti letech existence. Projekt se stovkami zvířat i hektarů získal základní zázemí

První zázemí získala v letošním roce ochranářská společnost Česká krajina. I když vznikla již před 17 lety, v roce 2007, a v letech 2015 a 2018 založila dvě rezervace velkých kopytníků v Milovicích a v Národním parku Podyjí, až do letošního roku fungovala bez kanceláře. „Od začátku jsem se snažil o maximálně úsporný model, tak, aby co nejvíce peněz šlo přímo do obnovy přírody a neutápělo se v provozních nákladech. Proto jsem až do loňského roku na projektu pracoval z domova, takže pro neziskovou organizaci to znamenalo nulové náklady na nájem prostor, elektřinu, vodu i topení. Díky tomu se za sedmnáct let její existence ušetřily stovky tisíc korun na provozních nákladech,“ říká Dalibor Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina. V posledních letech bylo však řízení projektu z domácího prostředí stále složitější. Dvě rezervace se postupně rozrostly na současných 420 hektarů, což odpovídá průměrně rozloze tří zemědělských podniků ...