Nemálo lidí pracujících v Praze se při současných cenách
nemovitostí poohlíží po bydlení za jejími hranicemi, ve Středočeském kraji.
Slyší na to, že bydlení mimo Prahu se dá pořídit za výhodnější cenu. Zároveň
jde ale o lokace, které považují ještě za přijatelné z hlediska dopravního
času do zaměstnání. Mají radost z domněle výhodné koupě, a že pak utratí o
něco více za dopravu, berou proti tomu jako relativně drobný výdaj. Je to ale
opravdu tak?
Z reklam na projekty bydlení ty formulace známe: „výborná dopravní
dostupnost do Prahy“, „pravidelné autobusové spojení s hlavním městem“ a
podobné. Ve finále se ale ukáže, že autobusová zastávka sice v obci je, ale 2
kilometry od domu (každodenně pěšky 20 minut tam a stejnou dobu zpět, od
podzimu do jara často rozbahněnou pěšinou, navíc když do práce člověk míří v obleku
nebo kostýmku) nebo to k zastávce sice tak daleko nemáte, ale poslední
autobus k vám z Prahy odjíždí v 16 hodin (což je na pracovní
dobu obvyklou v pražských firmách opravdu nevyhovující). Nezbude než
dojíždět autem. Že to bude dražší, tuší každý. Ale o kolik?
Pojďme si to zjednodušené propočítat na modelovém příkladu. Pořídil jsem
bydlení 30 km od Prahy, bohužel veřejná doprava pro mě nakonec není tak snadno
dostupná. Kdyby ke mně jezdil vhodný autobus, stála by mě v něm jedna
cesta do práce asi 40 korun, tam a zpět tedy 80. Já ale budu muset jezdit
autem. Mám automobil střední třídy a 1 kilometr mě v něm
v kombinované spotřebě vyjde v průměru na 2,50 Kč, za 60kilometrovou
cestu dám tedy 150 korun. To nám dělá rozdíl
70 korun za den oproti dojíždění busem.
Nevypadá to jako dramatické číslo, ale určitě to není ani málo. O dost
zajímavější je rozpočítání do delšího časového horizontu. Po odečtení svátků a
dovolených člověk pracuje 46 týdnů v roce. To je 230 dnů, kdy se musí dostat
do práce. Za jeden rok jen za cestování na trase domov-Praha člověk zaměstnaný
v hlavním městě zaplatí v případě autobusu 18 400 korun, za
jízdu autem bude muset vynaložit dokonce 34 500 korun. Když uvážíme, že
vlastní bydlení pořizuje člověk pro dlouhodobé usazení a na daném místě stráví
30 let svého produktivního života, dostáváme se za tuto dobu na celkové náklady 552 000 korun! U
cestování autem nutné náklady za stejnou dobu o 35 tisíc překročí jeden
milion korun.
(Zde řešíme porovnání čistě dojíždění do hlavního města a další s dopravou
spojené náklady jsou pro snadnější počty ponechány stranou. Například výrazně
rychlejší opotřebení auta, se kterým člověk dojíždí denně do práce.
S rozšiřováním modrých zón je také potřeba počítat s náklady za stání
na parkovišti. To v té nejlevnější variantě s cenou 20 korun za den
vyjde ročně na dalších 4600 korun, což se po 30 letech vyšplhá na 138 000
korun.)
Peníze ušetřené na ceně bytu tedy ve finále vůbec nemusí být úsporou. „Naším cílem je přinášet lidem bydlení
s nejlepším poměrem kvality a ceny. Do finanční dostupnosti přitom nepočítám
jen pořizovací cenu bytu, ale i následné provozní náklady, kam patří i výdaje na
cestu z domu do práce a zpět. Bydlení v místě, kde je problematická
nebo nejasná dopravní obslužnost bez možnosti využít MHD, vůbec nedoporučuji.
Protože náklady na dopravu by zde mohly představovat časovanou bombu pro
rodinné rozpočty,“ upozorňuje Evžen Korec, generální ředitel developerské
společnosti EKOSPOL zaměřující se
právě na budování dostupných bytových projektů v Praze.
Jestliže tedy za bydlením mimo Prahu někdo vidí primárně ušetřené
peníze, měl by si pořádně spočítat, co za ušetřený obnos opravdu dostane. Velmi
snadno může dojít k tomu, že připlatit si za nákup bytu přímo v okrajové
části Prahy nedaleko zastávky MHD či stanice metra, ušetří ve finále oproti
kumulovaným nákladům na dopravu více peněz, než o kolik je takový lépe
situovaný byt dražší v jednorázově vyšší pořizovací ceně.
Komentáře
Okomentovat