Rychlost povolování vakcín proti covidu ukazuje schizofrenní tvář EU, tvrdí pražský developer Korec z Ekospolu
Enormě rychlý vývoj vakcíny proti v současnosti
nejskloňovanější nemoci COVID-19 ukazuje dvě věci. Na jedné straně obrovský
vědecký pokrok lidstva, které v poměrně krátké době dokáže připravit
s největší pravděpodobností účinnou vakcínu na dosud neznámou nemoc. To
ale zároveň odhaluje poněkud schizofrenní postoj Evropské unie. V tomto
případě ke genetickým modifikacím obecně.
Pro pochopení jsou nejprve nutné alespoň základní informace
o vakcínách proti viru SARS-CoV-2. Vakcína proti koronaviru od firmy
AstraZeneca je založena na principu genetického inženýrství spočívajícího
v tom, že gen kódující povrchový protein koronaviru je vložen do genomu
viru šimpanzího adenoviru. Šimpanzí adenovir slouží jako vektor, který pronikne
do lidské buňky, a tak dojde k produkci povrchového proteinu koronaviru,
který vyvolá imunitní reakci. To je příklad genetické manipulace jako
z učebnice. Na podobném principu je pak založena i ruská vakcína Sputnik
V jen s tím rozdílem, že jako vektor je u ní použit lidský
adenovirus.
Z vědeckého hlediska je zajímavá i vakcína Comirnaty
vyvinutá firmami BioNTech a Pfizer, která je založena na principu, který je
předmětem několik desítek let dlouhého výzkumu. Funguje totiž na principu mRNA,
tedy jakési doručovací RNA (messenger RNA), která je obalena tuky, které jí
umožní průchod buněčnou membránou do buňky. Samotná RNA je velice nestabilní a
bez tukového obalu by velmi rychle degradovala. Tento princip vědci po celém
světě zkoumají už velmi dlouho, přesto dosud nikdy nebyl schválen pro použití
v humánní medicíně. Asi nejdál jsou vakcíny pracující na tomto principu
proti různým formám rakoviny, všechny se však zatím nachází v různé fázi
klinických testů.
Ostatně také současné vakcíny proti covidu jsou stále ve
fázi klinické studie, jíž se více či méně dobrovolně bude účastnit většina
lidstva – nebo aspoň z těch šťastnějších a bohatších států, které dokáží
sehnat (a draze zaplatit) dostatek vakcín pro všechny své občany. To dokládá
mimo jiné to, že vakcína dostala pouze podmínečnou registraci, což mimo jiné
znamená to, že výrobce musí i nadále průběžně předkládat výsledky
z hlavního klinického hodnocení, které bude pokračovat ještě dva roky.
Tedy ještě dlouho poté, co má být podle plánů hlav států naočkována podstatná
část světové populace.
Každopádně jde o výsledek genetické manipulace, kdy se
využije molekula mRNA nesoucí genetickou informaci povrchového proteinu
koronaviru. Konkrétně jde o instrukce pro produkci takzvaného spike proteinu,
který se vyskytuje právě na povrchu viru SARS-CoV-2 a je nutný pro vstup viru
do buněk. Po vakcinaci se na matrici mRNA syntetizují bílkoviny obsažené na
povrchu koronaviru. Tyto bílkoviny vyvolají imunitní reakci B-lymfocytů jako
při skutečné infekci a dochází k tvorbě protilátek. Jiné lymfocyty,
tentokrát T-lymfocyty, tyto koronavirové bílkoviny rozpoznají a tuto informaci
si uloží ve formě paměťových buněk využitelných při nákaze skutečným
koronavirem. Tolik ve zkratce fungování vakcíny a význam genetických úprav na
molekulární úrovni.
Ale vraťme se k oné výše zmiňované schizofrenii EU. Zatímco
pokud jde o vakcínu proti koronaviru, postupuje velmi progresivně, v jiné
(a mnohem více probádané oblasti) týkající se geneticky modifikovaných potravin
volí zpátečnický tmářský přístup. Na rozdíl od USA a mnoha dalších zemí světa
je striktně proti využívání geneticky modifikovaných potravin. Jedinou
geneticky upravenou plodinou povolenou pěstovat na území EU je kukuřice od
firmy Monsanto typu MON 810. Do této odrůdy byla vložena sekvence genu cry z
bakterie Bacillus thuringiensis, který řídí produkci takzvaného Bt-toxinu.
Tento toxin selektivně zabíjí housenky škůdce zavíječe kukuřičného. Žádná jiná
geneticky modifikovaná plodina se v evropských zemích pěstovat nesmí.
Nejsou to přitom žádná monstra či nové druhy rostlin
zkřížených s kdečím. Jde o rostliny, které úpravou některého specifického
genu získaly novou vlastnost – většinou lepší odolnost proti škůdcům, počasí či
vyšší výnosnost. Podobně jako jediná v Evropě povolená kukuřice. Přitom
právě v USA jsou geneticky modifikované plodiny velice rozšířené, kromě
zmiňované kukuřice se tam pěstuje například také cukrovka, sója či bavlník. Na
geneticky modifikované potraviny vsadili ve velkém zemědělci také
v Kanadě, Brazílii či Argentině. Ostatně právě Argentina loni jako první
na světě schválila výsadbu a pěstování geneticky modifikované pšenice odrůdy
HB4, která je odolnější vůči suchu. Není od věci zmínit, že geneticky upravené
plodiny se prosadily zejména v zemích, jejichž zemědělství není pokřiveno
státními dotacemi. Zemědělci tak jsou odkázaní sami na sebe a je v jejich
zájmu dosáhnout co největších výnosů. To zároveň znamená více potravin pro
větší množství lidí.
Že bychom však díky restriktivnímu přístupu EU jedli
v Evropě zdravější potraviny, se vůbec říci nedá. Evropské plodiny, které
jsou méně odolné proti škůdcům, musí více chránit chemie. Zemědělci ve Francii
ročně spotřebují kolem 35 tisíc tun insekticidů a fungicidů, podobně jako
jejich američtí kolegové. Zatímco ale ve Francii takhle obhospodařují 18
milionů hektarů, v USA tato chemie přijde na 160 milionů hektarů. Zátěž
pesticidy je tak ve Francii takřka devětkrát vyšší, než v USA. A podobné
je to i v ostatních evropských zemích.
To je jen jeden příklad toho, že pěstování geneticky
modifikovaných plodin může mít na lidské zdraví pozitivní vliv, bez ohledu na
to, co říkají různí aktivisti bojující proti těmto plodinám. Další přínos je
spíše nepřímý a skrytý. Popsán byl právě u jediné geneticky modifikované
plodiny povolené v EU – kukuřice. Rostliny odolnější vůči housenkám
zavíječe kukuřičného jsou tímto škůdcem méně poškozené a roste tak na nich méně
plísní, jejichž mykotoxiny se mohou dostat do lidského těla. Při krmení zvířat
totiž tyto jedy, které mohou vyvolat rakovinu, přechází do zvířat a
prostřednictvím jejich mléka či masa je konzumujeme. Tato mykotoxinová zátěž je
u geneticky modifikované kukuřice významně nižší. Výrobci geneticky
modifikovaných potravin pak už dokáží připravit dokonce plodiny
se zvýšeným obsahem například omega-3 polynenasycených mastných kyselin,
vitaminů nebo minerálů. To není hudba budoucnosti či výplod příliš bujné
fantazie autora sci-fi románů, ale současná realita.
Tedy mimo evropské země. Ty z nejrůznějších převážně
politických důvodů na tomto poli zaspaly a nechaly si ujet vlak. Nicméně ještě
není pozdě na to do něj naskočit. Díky špičkovým vědeckým pracovištím a mnoha
zkušeným vědeckým týmům by mohly země EU počáteční ztrátu dohnat. Zajistit
dostatek potravinových zdrojů pro všechny lidi bude stále těžší. Jednou
z mála cest je využít genetických modifikací k vyšším výnosům. Je na
čase, aby i EU konečně povolila pěstování osvědčených geneticky modifikovaných
potravin. Aktuální zkušenost s vakcínou proti koronaviru ukazuje, že to
jde. V blízké budoucnosti na tom bude bez nadsázky záležet přežití celého
lidstva.
RNDr. Evžen Korec,
CSc.
generální ředitel a předseda představenstva Ekospol a.s.,
ředitel ZOO Tábor
vystudovaný molekulární biolog a genetik, spoluautor 11
patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než 20 vědeckých
publikací ve špičkových světových časopisech
Komentáře
Okomentovat