Přeskočit na hlavní obsah

Usmrtit medvědici i s mládětem je neodpustitelný barbarský čin, kritizuje majitel zoo a pražský developer

 

Nebývalé barbarství a nedostatek jakéhokoliv slitování projevili na Slovensku lidé, kteří si sami říkají ochranáři. Naprosto nesmyslně usmrtili medvědici i s jedním medvídětem, ostře kritizuje majitel táborské zoologické zahrady a zároveň pražské developerské společnosti Ekospol Evžen Korec. Níže přinášíme celý jeho komentář.



Další dvě mláďata, která stihla utéct zpět pod ochranu hustých lesů, odsoudili k pomalému umírání někde o samotě. Malí medvědi totiž ještě většinou nejsou samostatní a bez matčiny péče dlouho v přírodě nepřežijí.

Co tak strašného medvědice udělala, že ji i jedno z jejich dětí musel dostihnout ten nejpřísnější trest? Nikoho neusmrtila, ba ani nenapadla. Pouze využila lidské pohodlnosti a vydala se zajistit svým mláďatům potravu do nezabezpečených kontejnerů u jednoho tatranského hotelu. Kdyby si jeho provozovatel odpadky lépe zabezpečil, nemuselo k této zbytečné tragédii vůbec dojít. Udivuje mě to tím spíše, že v Tatrách se medvědi běžně pohybují a základní zásady soužití s nimi by měl každý horal znát nazpaměť. Jídlo nebo jeho zbytky nesmí být volně dostupné, protože medvědy přitahuje. 

Nepochopitelné je i rozhodnutí údajných záchranářů. Medvědici i s mládětem nechali zabít prý proto, že byla nebezpečná pro své okolí. Zvláštní, když zároveň přiznávají, že oba medvědy před tím uspali. Příliš nerozumím tomu, komu je spící medvěd nebezpečný. Podle mě jde o velmi unáhlené a zcela nekompetentní rozhodnutí, za které by měly být vyvozeny důsledky pro osoby, které tak nekompetentně rozhodly. V Česku spadá medvěd hnědý jakožto kriticky ohrožený druh pod zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho zabití je trestným činem. Nevím úplně přesně, jak to mají na Slovensku, ale jsem přesvědčen, že ani tam nemůže někdo jen tak zabít medvěda, navíc matku s potomkem. To je neomluvitelná prasárna.

Lichý je též argument rádoby ochránců o tom, že nevěděli, co s medvědicí dělat. Vždycky existují jiné možnosti, než nesmyslné a barbarské zabití. Jako první je přemístění uspaného medvěda do jiné lokality dále od lidí. Pokud tohle není možné, lze medvěda umístit do záchranného centra, kde počká do doby, než se nalezne jeho nový domov. Není pravda, že o medvědy žádné zoologické zahrady nestojí. Ano, je velmi obtížné najít takovou zoo, kde by aktuálně měli na nový přírůstek místo. Že to ale lze, dokládá i má snaha jakožto ředitele táborské zoologické zahrady najít nový domov pro medvěda, který před dvěma lety často zavítal až do bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Tehdejší krajské vedení ho chtělo odstřelit, já jsem mu předběžně domluvil nový domov v jedné z nejlepších belgických zoologických zahrad. Nakonec tohle řešení nebylo nutné, vše vyřešila příroda. Medvěd se přirozeně stáhl do vzdálenějších částí přírody a lidé na něj přestali narážet. Být někdo s kulovnicí mnohem horlivější, mohlo být tohle vzácné zvíře také dávno po smrti. Místo toho může i nadále užívat svobodného života v přírodě.

Moc bych si přál, aby podobně šťastný konec měl i aktuální slovenský případ. Život dvou medvědům už sice nikdo nevrátí, přesto ve hře stále zůstává osud dvou medvědích sirotků. I jim totiž hrozí smrt z rukou lidí. Ti samí, co nechali zabít jejich matku a jednoho sourozence, totiž připouští, že podobný osud plánují i pro dvě zbylá mláďata. Nedopusťme, aby kvůli lidské lenosti a hlouposti museli zbytečně zemřít další dva vzácní živočichové. Jiná řešení existují. Jen jsou o trochu komplikovanější, než jen rychle zamířit a zmáčknout spoušť. Život dvou medvědích mláďat ale za trochu úsilí zcela jistě stojí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V rezervaci velkých kopytníků se letos narodilo již pět mláďat zubrů, tři hříbata a deset telat praturů

Sezonu bohatou na přírůstky zažívá milovická rezervace velkých kopytníků. Stádu zubrů se letos narodilo zatím pět mláďat. Počet zubrů se tak zvýšil na 46 zvířat a je tak nejvyšší za desetiletou historii rezervace. Milovické stádo tak potvrdilo svoji pozici největšího chovu těchto vzácných býložravců v České republice. Divokým koním se v Milovicích letos zatím narodila tři hříbata a stádu zpětně šlechtěných praturů deset telat. „Přírůstky v milovické rezervaci nejsou důležité jenom proto, že ukazují, že velcí kopytníci mají v této lokalitě vhodné podmínky. Odrostlá mláďata bezplatně poskytujeme nově vznikajícím rezervacím po celé České republice, takže přírůstky pomáhají rozšiřovat a zlevňovat tento způsob péče o velké krajinné celky,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci velkých kopytníků založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.        Kromě zakládání nových rezervací v...

Dobrovolníci odstraňovali invazní celíky kanadské v milovické rezervaci

Porosty nebezpečné invazní rostliny celíku kanadského odstraňovali dobrovolníci z kybernetické společnosti Resistant AI v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nepůvodní druh rostliny pochází ze Severní Ameriky. V Česku a v celé Evropě patří k nejnebezpečnějším nepůvodním druhům. Její husté, žlutě kvetoucí porosty vytlačují z české přírody původní druhy rostlin, včetně vzácných a ohrožených druhů. „Odstraňování invazních druhů věnujeme v milovické rezervaci velkou pozornost. Celík kanadský patří mezi čtyři druhy, které v této lokalitě představují největší riziko. Mezi dalšími jsou lupina mnoholistí, z dřevin pak trnovník akát a javor jasanolistý,“ uvedl Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila ve spolupráci s vědci v roce 2015. Zatímco invazní celíky a lupiny ochránci přírody odstraňují s pomocí dobrovolníků, javory jasanolisté s pomocí te...

První kancelář po sedmnácti letech existence. Projekt se stovkami zvířat i hektarů získal základní zázemí

První zázemí získala v letošním roce ochranářská společnost Česká krajina. I když vznikla již před 17 lety, v roce 2007, a v letech 2015 a 2018 založila dvě rezervace velkých kopytníků v Milovicích a v Národním parku Podyjí, až do letošního roku fungovala bez kanceláře. „Od začátku jsem se snažil o maximálně úsporný model, tak, aby co nejvíce peněz šlo přímo do obnovy přírody a neutápělo se v provozních nákladech. Proto jsem až do loňského roku na projektu pracoval z domova, takže pro neziskovou organizaci to znamenalo nulové náklady na nájem prostor, elektřinu, vodu i topení. Díky tomu se za sedmnáct let její existence ušetřily stovky tisíc korun na provozních nákladech,“ říká Dalibor Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina. V posledních letech bylo však řízení projektu z domácího prostředí stále složitější. Dvě rezervace se postupně rozrostly na současných 420 hektarů, což odpovídá průměrně rozloze tří zemědělských podniků ...