Přeskočit na hlavní obsah

Zrušte vražedný Taxisův příkop. Ředitel táborské zoo Korec se připojil k petici požadující konec nebezpečné dostihové překážky

Rychle se rozběhnout proti vysoké proutěné stěně, odrazit se a skočit, aniž by věděl, kam letí a co je za překážkou. Tak nějak vypadá z pohledu koně nejtěžší dostihová překážka – vražedný Velký Taxisův příkop. Na čtvrté překážce tradičního dostihu Velká pardubická steeplechase skončil život tří desítek zdravých koní. Kolik jich tato náročná překážka opravdu zabila, se přesně neví. Zdroje mluví od 26 do 32 mrtvých koní, kteří buď zemřeli přímo na místě, nebo museli být kvůli těžkým zraněním utraceni. Zatím poslední zbytečnou obětí je devítiletý ryzák Stuke, který krutě doplatil na svou nezkušenost s vražedným Taxisem. Stále více se tak ozývají ochránci zvířat požadující zrušení této nebezpečné překážky. Petici, kterou založil Hlas zvířat, nyní podepsal také ředitel táborské zoologické zahrady Evžen Korec.



Taxisův příkop je týráním zvířat a na dostizích nemá co dělat. Přestože se kvůli extrémní obtížnosti několikrát měnil, evidentně to nestačilo. Dostihy jsou zajímavé samy o sobě, a pokud jsou bezpečné, tak pro koně nepředstavují větší problém. To se ale o Taxisově příkopu bohužel říct nedá. Každoročně je to jen o čekání na smrt. Kolik koní musí ještě zaplatit životem, než se s přežitým vražedným Taxisem konečně rozloučíme?“ ptá se ředitel zoo Korec, který společně s manželkou vlastní i jezdecký klub. Ke koním tak má mimořádně blízko.

Hlas zvířat se dlouhodobě zasazuje o ochranu práv všech zvířat, na webových stránkách www.kunnenistroj.cz vedle petice za zákaz koňských povozů naleznete i petici za zrušení Velkého Taxisova příkopu a úpravu či případné odstranění dalších překážek. „Pokud by organizátoři Velké pardubické steeplechase argumentovali tím, že Velký Taxisův příkop je nejatraktivnějším prvkem závodu a je divácky populární, přiznávali by tak, že si diváci závodu užívají sledování utrpení zvířat, což lze považovat za zcela patologické, ve vyspělé společnosti překonané a namísto návštěvy Velké pardubické by tito diváci měli raději vyhledat pomoc psychiatra,“ říká místopředseda spolku Hlas zvířat Robert Plicka. Problém s Velkým Taxisovým příkopem je také v jeho mimořádnosti. Skáče se pouze jednou v roce, nesmí se na něm ani trénovat. Koně a jezdci se proto na něj nemohou adekvátně připravit, což působí velké problémy hlavně nováčkům nejslavnějšího pardubického dostihu. Ostatně i zatím poslední oběť Taxisovy náročnosti, hřebec Stuke, skákal tuto překážku letos poprvé. Šanci na reparát už mít nikdy nebude.

Extrémní náročnost Taxisova příkopu připouští i sami jezdci. „Jaký že to je pocit skákat přes Taxis? Asi takový, jako když vyskočíte z letadla a neotevře se vám padák,“ komentoval obtížnost překážky čtrnáctinásobný účastník Velké pardubické Kamil Kuchovský. Neblahý věhlas překážky rezonuje i v zahraničí. „Taxis je tou největší a nejtěžší překážkou, jakou jsem v životě skákal. A mám obavu, že větší hrůzu než z Taxisu jsem zatím z ničeho neměl,“ vzpomínal vítěz Velké pardubické z roku 1973 anglický jezdec Christopher Collins.

Na rozdíl od koní si však jezdci mohou vždy vybrat, zda se závodu účastní či nikoliv. Je třeba si uvědomit, že není přípustné, aby za účelem sportu či zábavy trpěla či dokonce umírala zvířata,“ doplnil Robert Plicka ze spolku Hlas zvířat.

Taxisův příkop se musí ihned zrušit, včera bylo pozdě. Stejně tak musí projít důkladnou a nezávislou revizí i ostatní překážky dostihu. Taxis bohužel není jedinou překážkou, jejíž náročnost je daleko za hranou. Budeme rádi, když nás podpoříte podpisem petice organizovanou Hlasem zvířat. Čím víc nás bude, tím větší šance na odstranění vražené překážky,“ apeluje ředitel zoo Korec. Petici zájemci naleznou na webu http://www.kunnenistroj.cz/petice-taxis.

Velká pardubická se i v letošním roce konala pod záštitou Ministerstva zemědělství ČR, které pravidelně tento závod podporuje i finančně v řádech mnoha milionů korun.  Prostřednictvím této petice také vyzýváme Ministerstvo zemědělství, aby do odstranění Velkého Taxisova příkopu z dostihů pozastavilo veškerou finanční podporu závodu, protože tím také podporuje utrpení a krutou smrt zvířat,“ dodává místopředseda spolku Hlas zvířat Plicka.

 

Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší soukromá zoo v Česku ZOO Tábor patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce 2021 ji navštívilo 110 tisíc lidí. V říjnu je otevřená každý den od 9:00 do 17:00.

Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze nalézt na webu www.zazubra.cz. Zásadním vědeckým projektem ZOO Tábor je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů, jehož cílem je výrazně prodloužit věk. Aktuálně v ZOO Tábor žije přes 380 zvířat více než 70 živočišných druhů. Generálním sponzorem je EKOSPOL.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V rezervaci velkých kopytníků se letos narodilo již pět mláďat zubrů, tři hříbata a deset telat praturů

Sezonu bohatou na přírůstky zažívá milovická rezervace velkých kopytníků. Stádu zubrů se letos narodilo zatím pět mláďat. Počet zubrů se tak zvýšil na 46 zvířat a je tak nejvyšší za desetiletou historii rezervace. Milovické stádo tak potvrdilo svoji pozici největšího chovu těchto vzácných býložravců v České republice. Divokým koním se v Milovicích letos zatím narodila tři hříbata a stádu zpětně šlechtěných praturů deset telat. „Přírůstky v milovické rezervaci nejsou důležité jenom proto, že ukazují, že velcí kopytníci mají v této lokalitě vhodné podmínky. Odrostlá mláďata bezplatně poskytujeme nově vznikajícím rezervacím po celé České republice, takže přírůstky pomáhají rozšiřovat a zlevňovat tento způsob péče o velké krajinné celky,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci velkých kopytníků založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.        Kromě zakládání nových rezervací v...

Dobrovolníci odstraňovali invazní celíky kanadské v milovické rezervaci

Porosty nebezpečné invazní rostliny celíku kanadského odstraňovali dobrovolníci z kybernetické společnosti Resistant AI v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nepůvodní druh rostliny pochází ze Severní Ameriky. V Česku a v celé Evropě patří k nejnebezpečnějším nepůvodním druhům. Její husté, žlutě kvetoucí porosty vytlačují z české přírody původní druhy rostlin, včetně vzácných a ohrožených druhů. „Odstraňování invazních druhů věnujeme v milovické rezervaci velkou pozornost. Celík kanadský patří mezi čtyři druhy, které v této lokalitě představují největší riziko. Mezi dalšími jsou lupina mnoholistí, z dřevin pak trnovník akát a javor jasanolistý,“ uvedl Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila ve spolupráci s vědci v roce 2015. Zatímco invazní celíky a lupiny ochránci přírody odstraňují s pomocí dobrovolníků, javory jasanolisté s pomocí te...

První kancelář po sedmnácti letech existence. Projekt se stovkami zvířat i hektarů získal základní zázemí

První zázemí získala v letošním roce ochranářská společnost Česká krajina. I když vznikla již před 17 lety, v roce 2007, a v letech 2015 a 2018 založila dvě rezervace velkých kopytníků v Milovicích a v Národním parku Podyjí, až do letošního roku fungovala bez kanceláře. „Od začátku jsem se snažil o maximálně úsporný model, tak, aby co nejvíce peněz šlo přímo do obnovy přírody a neutápělo se v provozních nákladech. Proto jsem až do loňského roku na projektu pracoval z domova, takže pro neziskovou organizaci to znamenalo nulové náklady na nájem prostor, elektřinu, vodu i topení. Díky tomu se za sedmnáct let její existence ušetřily stovky tisíc korun na provozních nákladech,“ říká Dalibor Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina. V posledních letech bylo však řízení projektu z domácího prostředí stále složitější. Dvě rezervace se postupně rozrostly na současných 420 hektarů, což odpovídá průměrně rozloze tří zemědělských podniků ...