Přeskočit na hlavní obsah

Jak obnovit přírodu zničenou válkou? Odborníci z Ukrajiny se inspirovali v rezervaci u Milovic

Skupina ochránců přírody z Ukrajiny navštívila milovickou rezervaci velkých kopytníků. Zástupci ekologických organizací, národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo odborů životního prostředí  místních samospráv se seznámili s prvky ochrany přírody založené na obnově přírodních procesů prostřednictvím velkých kopytníků.



„Část z nich se zaměřuje na ochranu a rekultivace mokřadů, včetně rašelinišť, část na management obnovy lesů zničených antropogenními vlivy, část na cenné louky a jejich faunu i flóru nebo na rekultivaci krajiny utvořené lidskou činností, například rekultivace vápencových lomů,“ uvedla Pavla Hofmeisterová z brněnského Nesehnutí, které návštěvu ukrajinských ochránců přírody zajišťovalo.

„Ukrajina má pro projekty spojené s návratem velkých kopytníků obrovský potenciál. S ukrajinskými kolegy jsme plánovali společný projekt v roce 2022, bohužel vypuknutí války zabránilo plánovanému převozu zubrů a dalších kopytníků z milovické rezervace na Ukrajinu, konkrétně do Přírodní rezervace Beremyčke“ zmínil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina, která založila v roce 2015 milovickou rezervaci ve spolupráci s vědci.

V tuzemsku si ukrajinští odborníci prohlédli několik lokalit, například včera navštívili Národní park Šumava. „V Česku jsme se na základě mapování jejich zájmu a potřeb snažili domluvit výjezdy do terénu a návštěvy úspěšných projektů, které by zohledňovaly jednak jejich profesní zaměření, potenciál přenesení projektů do ukrajinského kontextu a také to, aby jejich nutnou součástí byla komunikace s veřejností. Zejména tou lokální, včetně samospráv,“ doplnila Pavla Hofmeisterová.

Právě komunikace s veřejností je podle ní klíčová. „Ukrajinští kolegové řeší, jak lidem vysvětlit důležitost a potřebnost ochranářských či rekultivačních projektů, když obzvlášť teď v Ukrajině je válka argument na všechno – ekologické problémy neřešit, preferovat ekonomickou rentabilitu nad ekologickým dopadem a podobně,“ navázala Pavla Hofmeisterová.

Ukrajinští ochránci přírody využijí znalosti získané v bývalém vojenském prostoru Milovice také při obnově válkou zničené přírody. „Část z nich pracuje v cenných oblastech, které jsou přímo zasažené válkou. Buď jimi prošla fronta, jsou zaminovaná, utrpěly škody od těžké techniky a podobně. Minimálně dvě kolegyně se věnují enviro škodám způsobeným invazí,“ zdůraznila Pavla Hofmeisterová. Pozůstatky po činnosti armády zaměstnávají také ochránce přírody u Milovic. „Následky působení vojáků řešíme ještě deset let po založení rezervace. Od odstraňování pyrotechniky, přes odklízení ostnatých drátů, rozstřílených terčů až po likvidaci zbytků budov či stavební suti,“ vysvětlil Dalibor Dostál.

Nesehnutí dlouhodobě spolupracuje s Ukrajinskou skupinou pro ochranu přírody (Ukrainian Nature Conservation Group – UNCG), kterou brněnská organizace podporovala dlouho před začátkem války v této zemi. “Lopotnou advokační prací s místními samosprávami a politiky tato skupina usilovala o to, aby vybraná cenná území v jižních regionech Ukrajiny byla vyhlášena přírodními rezervacemi a tím se zastavilo jejich ničení, primárně způsobované nevhodným využíváním pro zemědělské účely. Velmi záhy po invazi si v UNCG uvědomili, že je třeba ‘odkoukat‘, co se odkoukat dá, od zemí střední Evropy, které vstoupily do EU nedávno a s typově podobnými problémy, jakým čelí na Ukrajině. A jejich zkušenost využít doma, kde s velkou pravděpodobností započnou přístupová jednání a slaďování s EU standardy i v ekologických věcech,“ uzavřela Pavla Hofmeisterová.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Tábor, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina nebo nákupem na e-shopu www.zelenadomacnost.com, kde je rezervace jedním z podporovaných projektů.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V rezervaci velkých kopytníků se letos narodilo již pět mláďat zubrů, tři hříbata a deset telat praturů

Sezonu bohatou na přírůstky zažívá milovická rezervace velkých kopytníků. Stádu zubrů se letos narodilo zatím pět mláďat. Počet zubrů se tak zvýšil na 46 zvířat a je tak nejvyšší za desetiletou historii rezervace. Milovické stádo tak potvrdilo svoji pozici největšího chovu těchto vzácných býložravců v České republice. Divokým koním se v Milovicích letos zatím narodila tři hříbata a stádu zpětně šlechtěných praturů deset telat. „Přírůstky v milovické rezervaci nejsou důležité jenom proto, že ukazují, že velcí kopytníci mají v této lokalitě vhodné podmínky. Odrostlá mláďata bezplatně poskytujeme nově vznikajícím rezervacím po celé České republice, takže přírůstky pomáhají rozšiřovat a zlevňovat tento způsob péče o velké krajinné celky,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci velkých kopytníků založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.        Kromě zakládání nových rezervací v...

Dobrovolníci odstraňovali invazní celíky kanadské v milovické rezervaci

Porosty nebezpečné invazní rostliny celíku kanadského odstraňovali dobrovolníci z kybernetické společnosti Resistant AI v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nepůvodní druh rostliny pochází ze Severní Ameriky. V Česku a v celé Evropě patří k nejnebezpečnějším nepůvodním druhům. Její husté, žlutě kvetoucí porosty vytlačují z české přírody původní druhy rostlin, včetně vzácných a ohrožených druhů. „Odstraňování invazních druhů věnujeme v milovické rezervaci velkou pozornost. Celík kanadský patří mezi čtyři druhy, které v této lokalitě představují největší riziko. Mezi dalšími jsou lupina mnoholistí, z dřevin pak trnovník akát a javor jasanolistý,“ uvedl Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila ve spolupráci s vědci v roce 2015. Zatímco invazní celíky a lupiny ochránci přírody odstraňují s pomocí dobrovolníků, javory jasanolisté s pomocí te...

První kancelář po sedmnácti letech existence. Projekt se stovkami zvířat i hektarů získal základní zázemí

První zázemí získala v letošním roce ochranářská společnost Česká krajina. I když vznikla již před 17 lety, v roce 2007, a v letech 2015 a 2018 založila dvě rezervace velkých kopytníků v Milovicích a v Národním parku Podyjí, až do letošního roku fungovala bez kanceláře. „Od začátku jsem se snažil o maximálně úsporný model, tak, aby co nejvíce peněz šlo přímo do obnovy přírody a neutápělo se v provozních nákladech. Proto jsem až do loňského roku na projektu pracoval z domova, takže pro neziskovou organizaci to znamenalo nulové náklady na nájem prostor, elektřinu, vodu i topení. Díky tomu se za sedmnáct let její existence ušetřily stovky tisíc korun na provozních nákladech,“ říká Dalibor Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina. V posledních letech bylo však řízení projektu z domácího prostředí stále složitější. Dvě rezervace se postupně rozrostly na současných 420 hektarů, což odpovídá průměrně rozloze tří zemědělských podniků ...