Nechtění, opuštění a sami. Často hladoví, zranění a s velkými bolestmi. Čekají odevzdaně na smrt, která je z jejich smutné životní pouti vysvobodí. Takový osud čeká na sousedním Slovensku tisíce psů ročně. Situace je bezútěšná zejména na východě země. Týraným i opuštěným psům na Slovensku pomáhají místní i Češi.
Opuštěná Eliška měla
štěstí a může prožít plnohodnotný život. Spousta pejsků ale na záchranu teprve
čeká. FOTO: archiv majitelky Terezy
„Nejhorší je vědomí, že přes
veškerou snahu nedokážu pomoct všem, kteří to potřebují,“ říká zakladatelka
a provozovatelka záchranné stanice Farmy Happy Silvie Kondorová z Veľkých
Kapušan na samém východě Slovenska u hranic s Ukrajinou a Maďarskem. Právě tady
je prý situace domácích mazlíčků nejhorší.
„Lidé z osad bez ohledu na
národnost se ke psům chovají opravdu hrozně. Děti je často berou jako neživou
hračku, se kterou si mohou dělat doslova, co chtějí. Jsou vynalézavé a dělají
psům věci, které raději ani nechci popisovat. Jsou v tom bohužel vychovávání,
nikdo se tam o psy nestará. Absolutně neřeší veterinární péči či sterilizaci,
považují to za zbytečnou investici. Když se fence neplánovaně narodí štěňátka,
nechají je napospas svému osudu,“ přibližuje hlavní problém ochránkyně
zvířat Kondorová. Nejvíce opuštěných psů se podle ní pravidelně objevuje na
jaře a na podzim a pak také v lednu po Vánocích, kdy se lidé zbavují nechtěných
živých vánočních dárků.
Situace na Slovensku je o to horší, že záchraně zvířat nepomáhá
ani legislativa. Ta naopak usnadňuje jejich hromadné zabíjení. Vyhláška
umožňuje psa v útulku, o kterého nikdo neprojeví zájem, po měsíci usmrtit. A to
i v případě, že je zcela zdravý. Statistiky raději nikdo nezveřejňuje,
věrohodné odhady mluví o tom, že Slováci takhle usmrtí tisíce nechtěných psů
ročně.
Často ani nečekají na uplynutí onoho měsíce. Pokud veterinář po
odchytu řekne, že pes není zdravý, usmrtí ho okamžitě. Pokud touto selekcí
projde, nemá ani zdaleka vyhráno. Umístí ho do karanténní stanice, jejichž
podmínky jsou podle mnohých svědectví ochránců i spousty videí katastrofální.
Psi musí často přežívat ve stísněných kotcích přímo na holém betonu, který se v
letních vedrech rozpaluje. Jsou natočeny naopak i situace, kdy v zimě trpí
žízní, protože jim zamrzla voda v misce a nikdo ji dlouho nevyměnil.
Chybějící péči veřejných institucí se snaží nahradit dobrovolníci
a ochranářské spolky. Do pomoci se stále více zapojují i lidé z Česka a dalších
zemí. Jedním z nich je i Tereza ze středních Čech, která neváhala na otočku
vyrazit na osm set kilometrů dlouhou cestu, jen aby zachránila jednoho pejska.
„Pomáhat lidem i zvířatům
přirozeně patří k mému životu. Finančně i jinak, například formou aukcí,
podporuji stanice pro zvířata v Čechách i v zahraničí. Snažím se vždy si o
organizaci zjistit informace, abych skutečně pomohla tam, kde to má smysl.
Situaci ohledně psů na Slovensku sleduji dlouhodobě. Když mi před nedávnem
odešel můj psí společník, který byl též z útulku a provázel mě podstatnou část
života, rozhodla jsem se pomoci i adopcí. Fenka Eliška to byla láska na první
pohled, ne však neuvážená. Poměrně rychle jsem se s paní Kondorovou domluvila a
hned nejbližší víkend jsem si pro štěňátko zajela,“ říká Tereza.
„Eliška je velmi živá a
zvědavá. Doma se nezastaví a pořád něco prozkoumává. Je bojácnější, ale denně
dělá pokroky. Pokud adoptujete pejska, musíte si uvědomit, že po příchodu domů
potřebuje trochu více pomoci v oblasti socializace, aby získal jistotu a zdravé
sebevědomí. Naučil se nejen povely, hygienu, chůzi na vodítku, běžnou
manipulaci, ale také dobře snášet veterinární ošetření, ruch místa, ve kterém
bude žít, a fungovat se psy, které potkává při procházkách. Velkou pomocí je i
psí školka a různé kynologické kluby neboli cvičáky. Nový majitel by měl být na
nového kamaráda připraven i po stránce finanční,“ dodává nová majitelka
zachráněného pejska Tereza. Všechen čas a peníze investované do pejska ale
podle Terezy bohatě vynahradí jejich vděčnost, bezmezná láska a energie, kterou
člověku dávají.
Eliška tedy měla štěstí, když se objevily hned dvě dobré duše,
díky kterým může prožít šťastný a plnohodnotný život. Je jedním z mnoha
opuštěných psů, kteří nalezli nový domov v Česku. Mnoho jiných psích duší ale
takové štěstí bohužel nemá.
Péče o nalezeného psa je bezpochyby finančně náročná. A co teprve,
když se staráte o tři desítky, tak jako aktuálně Farma Happy. Ta nalezeným
pejskům vždy zajišťuje prvotní vyšetření veterinářem včetně odčervení a
očkování i stravu. Někteří pejsci navíc musí brát i léky a vitamíny. Pravidelně
také posílá pacienty na veterinární kliniku, protože potřebují větší ošetření.
Spoustu peněz stojí také cestování za odchyty a k veterináři. Drahou
veterinární péči hradí z adopčních poplatků a od jednotlivých dárců, kteří
práci záchranné farmy sledují.
Paní Kondorová po několika stěhováních před nedávnem koupila
vlastní pozemek, kde chce nyní vybudovat plnohodnotný útulek. S prvními výdaji
jí opět pomohli drobní dárci, někteří darovali i část vybavení. Nyní by chtěla
pořídit zateplené kotce a materiál na nezbytné úpravy pozemku. Založila proto
sbírku na portálu Donio (https://donio.cz/pomozme-farme-happy-dale-pomahat),
kde na záchranu ztracených, opuštěných, týraných psů může přispět kdokoliv.
Část vybraných peněz poputuje i na krmení a hygienické potřeby pro psí
obyvatele Farmy Happy. Reálně pomoci potřebným opuštěným pejskům může být i
zajímavou alternativou pro ty, kteří si stále lámou hlavu s výběrem vhodného
vánočního dárku. Co může být více než pomoci zachránit život živého tvora?
„Nejvíce mě motivují úspěšné
adopce. Vždycky mě velmi potěší zprávy od nových rodičů, kteří se ozývají i po
letech. To mě neskutečně nabíjí. Když vidím, že má moje pomoc opravdu smysl. Že
pejskové našli nový bezpečný domov, do kterého přinesli radost a lásku. Nový
útulek mi mimo jiné umožní zachránit ještě více pejsků,“ těší se ochranářka
Kondorová.
Posláním táborské zoologické zahrady je ochrana ohrožených druhů
zvířat, pravidelně proto pomáhá zvířatům v nouzi. „Velice si vážíme každého člověka, kterému není život zvířat lhostejný a
i za cenu vlastního času a pohodlí se jim snaží pomoci. Kéž by takových lidí
bylo mezi námi co nejvíce,“ uzavírá mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka.
Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší
soukromá zoo v Česku ZOO Tábor
patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od
insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji
zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce
2023 ji navštívilo 111 tisíc lidí. ZOO Tábor jen nejvíce navštěvovaným
místem táborského regionu a patří mezi nejnavštěvovanější místa Jihočeského
kraje. Zoo je od listopadu otevřená pouze o víkendech od 9:00 do 16:00.
Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je
reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o
návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze
nalézt na webu www.zazubra.cz.
Zásadním vědeckým projektem ZOO Tábor
je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů, jehož cílem je výrazně prodloužit věk. ZOO Tábor provozuje nejmodernější
záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy v Česku, jeho vybudování
spolufinancoval Státní fond životního prostředí. Aktuálně v ZOO Tábor žije přes 535 zvířat, která
patří k 81 živočišným druhům. Více než polovina z chovaných druhů
patří mezi ohrožené. Generálním sponzorem je EKOSPOL.
Komentáře
Okomentovat