Zákaz barbarského norování lišek poslanci oddálili, proti krutému zabíjení zvířat jsou desítky tisíc lidí

• Významný pražský developer, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol Evžen Korec, který je zároveň i ředitelem ZOO Tábor, je znám jako velký milovník zvířat. Jako takový se pravidelně vyjadřuje k aktuálním událostem týkajícím se ochrany zvířat a přírody obecně. Níže přinášíme jeho komentář k chystanému zákazu norování lišek.

České lesy jsou i hluboko v 21. století svědky nepochopitelného a krutého týrání zvířat. Dopouští se ho myslivci, kteří loví lišky středověkou barbarskou metodou – norováním. Při nich lovecký pes proniká až do liščí nory, kde zvíře brutálně napadne. Měl by sice lišku vyhnat, aby ji mohli myslivci číhající na povrchu zastřelit, často ji ale doslova roztrhá. Od loňského roku platí alespoň omezení, že se liška nesmí lovit od března do konce června, tedy v době, kdy vyvádí mladé. To je ale nedostatečné, protože liščí mláďata se osamostatňují až kolem pátého měsíce, tedy často mimo dobu hájení.

Představte si, že odpočíváte v bezpečí svého domova, když tu v tom k vám vtrhne výrazně silnější násilník a začne na vás brutálně útočit s cílem vás zabít. Tomuto vražednému šílenství navíc musí přihlížet i vaše děti, které se po vašem zabití také často stanou cílem útočníků. Někdy sice útok přežijí, ale o to horší osud je čeká. Bez pomoci matky živoří dlouhé dny bez jakéhokoliv jídla až nakonec zemřou hlady. Pokud je bezbranná a bez ochrany dříve nesežere jiný predátor.

Přesně tak vypadá středověký barbarský způsob lovu lišek, při kterém myslivci posílají své lovecké psy přímo do nor, aby tam lišku přepadli ze zálohy. Liška vůči přesile nemá šanci, psi ji doslova roztrhají za živa. V noře ale bývají často i mláďata, kterým se nesmyslně krutá smrt také nevyhne. Tento středověký způsob lovu se dá bez jakýchkoliv pochyb označit za týrání zvířat. A to už nemluvím o tom, že zranění často utrpí i útočící psi. Liška bránící svá mláďata totiž bojuje velmi tvrdě a odhodlaně. I když nemá žádnou šanci.

Nepochopitelné je také nakládání s liškami, které se myslivcům podaří chytit živé, například díky sklopným pastem. Takové zvíře čeká doslova peklo na zemi. Chycená liška totiž slouží k nácviku lovu. Co to znamená? Myslivci ji zavřou v průhledné bedně s průduchy a nechají na ni „útočit“ své lovecké psy. Sice se k ní nemohou dostat a roztrhat ji, ale to o nic nesnižuje její stres a strach ze smrti, kterým musí liška čelit opakovaně klidně i několik let. Takhle brutálně a dlouhodobě ubližovat živému tvoru může jen psychopat bez špetky empatie. Je neomluvitelné, že tuto možnost novela v předložené podobě zachovává. A to i přesto, že s norováním nesouhlasí ani někteří myslivci.

Většina myslivců na tomto barbarství stále trvá a omlouvá ho hlavně tím, že jde u nás o rozšířenou mysliveckou tradici a efektivní způsob regulace liščí populace. Oba argumenty jsou ale liché a absolutně neospravedlní brutalitu a nepřiměřenost norování. Regulace norováním asi moc nefunguje, když sami myslivci přiznávají, že lišek neustále přibývá. Tento pseudoargument tak vyvrací sami lovci. Neobstojí ani hra na dlouholetou praxi. Tradicí totiž u nás bylo například i upalování čarodějnic, nevolnictví, dětská práce či psí zápasy. Všechny tyto tradice jsou už naštěstí dávno historií a je nejvyšší čas, aby se minulostí stalo i norování. Požaduje to i takřka 117 tisíc lidí, kteří podepsali petici volající po zákazu norování.

Úplný zákaz této kruté praxe byl už velmi blízko. Letos na konci dubna se na tom shodl i sněmovní zemědělský výbor při projednávání novely zákona o rostlinolékařské péči, do kterého poslanci tento zákaz zařadili. Poslanci však bohužel tuto novelu před finálním schválením ve třetím čtení minulý týden v pátek vrátili do obecné rozpravy ve druhém čtení. To v praxi znamená odklad minimálně o dalšího půl roku. Myslivci tak mají pro svou krutou praxi další měsíce navíc. Doufám, že úplně poslední.

  

RNDr. Evžen Korec, CSc.

ředitel Zoologické zahrady Tábor

předseda Cane Corso klubu ČR

 

Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší soukromá zoo v Česku ZOO Tábor patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce 2025 ji navštívilo 119 400 lidí.  ZOO Tábor je nejvíce navštěvovaným místem táborského regionu a patří mezi nejnavštěvovanější místa Jihočeského kraje. Zoo je v zimním období otevřena pouze o víkendech a státních svátcích od 9:00 do 16:00.

Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze nalézt na webu www.zazubra.cz. Zásadním vědeckým projektem ZOO Tábor je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů, jehož cílem je výrazně prodloužit věk. ZOO Tábor provozuje nejmodernější záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy v Česku, jeho vybudování spolufinancoval Státní fond životního prostředí. Aktuálně ZOO Tábor vlastní přes 535 zvířat, která patří k 81 živočišným druhům. Více než polovina z chovaných druhů patří mezi ohrožené. Generálním sponzorem je EKOSPOL.