Jako v soví mateřské škole to často vypadá v sovích voliérách táborské zoologické zahrady. Zoo totiž pravidelně a úspěšně odchovává mláďata všech chovaných druhů sov včetně těch velice ohrožených. Loni tak osazenstvo táborské zoo rozšířilo hned sedm mláďat z volné přírody rychle mizící sovy pálené a dvě mláďata puštíka obecného. Kromě nich táborská zoo v minulosti odchovala také sovici sněžní a puštíky bradaté.
Mláďata sovy pálené
v táborské zoologické zahradě. FOTO: archiv ZOO Tábor
Chov sov, které jsou nedílnou součástí české přírody, plně zapadá
do konceptu táborské zoo, jejímž posláním je chov a ochrana ohrožených druhů
zvířat. „Vzácným sovám jsme u nás
vytvořili ty nejlepší možné podmínky. Před časem jsme vybudovali nové voliéry,
v nichž se sovám velmi daří. Dokládá to i to, že se pravidelně rozmnožují.
Sovy pálené nakladly vejce dokonce jen malou chvíli poté, co jsme je získali a
přivezli k nám do Tábora. Čtyři samce a tři samice sovy pálené doplnila
jen o pár týdnů později dvě samičky puštíka obecného. Kromě loňských mláďat jsme o rok dříve odchovali také vzácného puštíka
bradatého. Budeme moc rádi, když se nám odchovy těchto ve volné přírodě bohužel
mizících sov budou dařit i v budoucnu. Chceme přispět k záchraně
těchto krásných nočních ptáků,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.
Počet volně žijících sov bohužel v poslední době stále
rychleji klesá. „Sovy pálené z volné
přírody postupně mizí. Největším nebezpečím je pro ně člověk, nejčastější
zjištěnou příčinou smrti těchto krásných sov je srážka s autem či vlakem.
Velké riziko představuje také používání chemických prostředků proti hlodavcům,
kteří tvoří podstatnou část potravy těchto sov. Některé odhady mluví o tom, že
na českém území přežívá už jen 150 až 450 párů. V Česku je tak sova pálená
zvláště chráněná jako silně ohrožený druh,“ zdůrazňuje ředitel ZOO Tábor
Evžen Korec.
Sova pálená je snadno rozeznatelná podle výrazného závoje
srdčitého tvaru kolem obličeje, velkých černých očí a charakteristického
zbarvení. Spodní strana těla je bílá až žlutohnědá s tmavým skvrněním, svrchní
strana tmavá – břidlicově černá s jemným bílým skvrněním.
Původně sovy pálené žily v otevřené krajině se skálami či
světlými lesy, postupem času se ale přizpůsobily blízkosti člověka.
V současnosti tak hnízdí hlavně v budovách, převážně na půdách.
Oblíbily si ale také věže kostelů, zříceniny a zemědělské usedlosti. Zemědělcům
pomáhají tím, že v okolí loví hraboše a myši. Populaci sov však decimuje
používání jedů k hubení hlodavců. Hlavním predátorem sov je kuna skalní.
Sova pálená má velmi dobrý sluch, díky kterému dokáže přesně
lokalizovat svou kořist. Drtivou část potravy (až 95 procent) tvoří drobní savci,
nejoblíbenějším úlovkem jsou hraboši polní. Občas uloví i malé ptáky,
obojživelníky nebo hmyz. Kořist loví převážně v noci, nízkým neslyšným
letem těsně nad zemí.
Sova pálená vytváří trvalé páry, které většinou zůstávají věrní
místu hnízdění. Tok začíná podle počasí během února či března, první hnízdění
se odehrává obvykle v dubnu, druhé pak v červenci nebo srpnu. Na
vejcích sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Vylíhnutá mláďata pak
krmí oba rodiče. Z hnízda mladé sovy poprvé vylétnou po zhruba 60 dnech.
Mládě puštíka
obecného v táborské zoologické zahradě. FOTO: archiv ZOO Tábor
Puštík obecný je středně velká sova se „závojem“ kolem tmavých
očí, která patří k našim nejrozšířenějším sovám. Vyskytuje se ve všech
typech lesů, hlavně v listnatých a smíšených. Žije také v alejích
s dutými stromy, zahradách, městských parcích či hřbitovech. Hnízdí
v dutinách, na půdách domů nebo využívá opuštěná hnízda dravců. Živí se
drobnými savci, ptáky a obojživelníky, které loví za šera a v noci buď při
pomalém letu nad zemí, nebo útokem z vyvýšeného místa.
Námluvy probíhají už během února, o měsíc později pak začíná
hnízdění. Na snůšce sedí pouze samička, sameček se zahřívání vajíček neúčastní.
Jeho úkolem je obstarávat potravu pro samičku. Ta zůstává v hnízdě ještě
zhruba deset dnů po vylíhnutí posledního mláděte, která se rodí postupně.
Hnízdní dutinu mláďata poprvé opouští asi měsíc po vylíhnutí. Vyvedená mláďata
se v blízkosti hnízda každou noc hlasitě ozývají a dávají tím rodičům
najevo svou přítomnost a neustálý hlad.
Puštík obecný má dokonalé mimikry, zbarvení peří imituje kůru
stromů. Vyskytuje se ve dvou barevných formách – v šedé a hnědé až rezavé.
Jako jedna z mála sov má celočerné oči.
V Česku se puštík obecný proslavil rolí sovy Rozárky
v oblíbené pohádce Tři oříšky pro Popelku. Puštík obecný je zařazen
v celosvětovém seznamu ohrožených zvířat CITES.
Puštík bradatý patří mezi větší sovy, jeho mohutnost však tvoří
hlavně opeření. Na rozdíl od většiny ostatních sov je aktivní ve dne i v noci,
ve volné přírodě loví hlavně ráno při rozbřesku a večer při soumraku. Loví
převážně hraboše, nepohrdne ani rejsky, potkany, krtky, lumíky, veverkami či
ptáky. Někdy si troufne i na menší zajíce či lasičky. Stejně jako ostatní sovy
mají vynikající sluch.
Rozmnožuje se v dubnu až červnu, pro snůšku používá opuštěná
hnízda či dutiny například v pařezech. Role v rodině mají jasně rozdělené –
samička zahřívá vajíčka, zatímco sameček obstarává potravu. Mláďata přicházejí
na svět slepá a hluchá, hnízdo opouští po 20 až 30 dnech po vylíhnutí.
Sovice sněžní jsou největším ptákem žijícím v arktických
oblastech. Občas zavítá i do jižněji položených států, doloženo je její
pozorování i na českém území. Na rozdíl od většiny ostatních sov loví převážně
ve dne, vyhledává savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy. Mezi
samcem a samicí můžeme pozorovat pohlavní rozdílnost tzv. dimorfismus, kdy
samec má na bílém podkladu pouze několik roztroušených tmavých skvrn, zatímco
samice je hustě tmavě příčně pruhovaná. Zajímavostí je, že sovice dokáže
hladovět až 40 dnů, energii během té doby šetří tím, že se takřka nehýbe.
Kolekci sov v ZOO
Tábor tvoří kalous ušatý, puštík bradatý, puštík obecný, sova pálená,
sovice sněžní a výr velký.
Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší
soukromá zoo v Česku ZOO Tábor
patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od
insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji
zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce
2023 ji navštívilo 111 tisíc lidí. Během zimy od listopadu do konce března je otevřena
pouze o víkendech a státních svátcích od 9:00 do 16:00.
Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je
reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o
návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze
nalézt na webu www.zazubra.cz.
Zásadním vědeckým projektem ZOO Tábor je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů,
jehož cílem je výrazně prodloužit věk. Aktuálně v ZOO Tábor žije přes 380 zvířat více než 70 živočišných druhů. Generálním
sponzorem je EKOSPOL.
Komentáře
Okomentovat