Významný pražský developer, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol Evžen Korec, který je zároveň i ředitelem ZOO Tábor, je znám jako velký milovník zvířat. Jako takový se pravidelně vyjadřuje k aktuálním událostem týkajícím se ochrany zvířat a přírody obecně. Níže přinášíme jeho komentář k novele zákona zpřísňující tresty za týrání zvířat.
Jeffrey
Dahmer, Edmund Kemper, Ted Bundy, Jíří Straka či Viktor Kalivoda. Víte, co měli
všichni tihle lidé společného? Pokud sledujete true crime série, asi víte, že
jde o známé sériové vrahy. Tito bezcitní násilníci však mají ještě jednu věc
společnou. Všichni začínali svou zločineckou dráhu týráním zvířat, na kterých
uspokojovali své sadistické choutky. Týrání zvířat je proto velmi nebezpečné
celé společnosti. Jsem proto rád, že poslanci poslali novelu zpřísňující tresty
za týrání zvířat do třetího čtení k finálnímu schválení. Pomůže to nejen týraným
zvířatům, ale ochrání to celou společnost.
Novela zákona,
kterou po poslancích musí schválit také senátoři a podepsat prezident, mimo
jiné zvyšuje spodní hranice trestu, což mi mohlo soudy přimět k tomu
ukládat častěji nepodmíněné tresty. To je jistě dobře. Zároveň je nutné
apelovat přímo na soudy, aby využívaly možnost, které jim zákon umožňuje. Často
totiž ukládají směšné tresty s výmluvou, že pachatel doteď nijak trestán
nebyl. Pokud někdo zvíře týrá dlouhodobě, je odkazování na jeho předchozí
bezúhonnost nesmyslné.
Pojďme se
schválně podívat alespoň na nejkřiklavější případy, které se dostaly i do
médií. Dostali peníze, aby odvezli těžce nemocnou fenku Astu k veterináři
na uspání. Místo toho ji vzali do lesa, kde do ní kopali a mlátili rýčem do
hlavy. Poté ji stále živou zakopali do země. S těžkým krvácením do mozku a
zlomenou čelistí ji po třech dnech nalezli náhodní kolemjdoucí. Kvůli těžkým
zraněním musela být okamžitě utracena. Podobně brutálně naložili dva muži
s mladým labradorem Marleyem. Nejprve ho surově zmlátili kladivem a tyčí,
aby ho poté v domnění, že je mrtvý, svázali, dali do pytle a zakopali
v lese. Pes však nějakým zázrakem tuto hrůzu přežil a ze země se zvládl
vyhrabat. Zuboženého ho našli houbaři, kvůli masivním vnitřním zraněním mu už
ale nešlo pomoci. Po několika dnech v obrovských bolestech pes zemřel.
V temnotě, vlastních výkalech na extrémně malém prostoru přežívaly více
než dvě stovky psů malých plemen. Měli neléčené nemoci, hnilobné záněty a deformované
končetiny. Rodinný dům spíš než nelegální množírnu připomínal peklo. Desítky
psů musely být utraceny přímo na místě.
Jak dopadli
pachatelé těchto brutálních nelidských činů? Od soudů odešli s naprosto
neadekvátními směšnými tresty. Pachatelé ve všech výše uvedených případech
dostali pouze podmíněné tresty, případně doprovázené peněžitou pokutou. To jsou
úplně směšné tresty ve srovnání s bolestí a utrpením, které pachatelé
způsobili.
Trestní
zákoník na týrání zvířat pamatuje, za nejtěžší formy, kdy zvířeti pachatel
způsobí trvalé následky či dokonce smrt, hrozí dva až šest let za mřížemi.
Problémem je, že soudy tuto možnost prakticky nevyužívají. Pachatelé i těch
nejbrutálnějších forem týrání většinou odchází pouze s podmínkou nebo
peněžitým trestem. Soudci v takovém případě často argumentují předchozí
bezúhonností pachatelů či projevenou lítostí. Jak ale brát vážně lítost od
někoho, kdo zvířeti ubližuje dlouhodobě? Není to spíš lítost sama nad sebou
z toho, že se to provalilo a hrozí trest?
Nejde přitom
jen o němé tváře, které se nemohou bránit, ale ochranu celé společnosti. Týrání
zvířat totiž naznačuje závažnou poruchu osobnosti, která je velmi nebezpečná.
Mezi týráním zvířat v dětství a pozdějším násilí na lidech existuje
vědecky prokázaná souvislost. Tomuto jevu se říká teorie stupňování. Jde o to,
že pachatel si na bezbranných zvířatech trénuje pocit moci a kontroly, které
později uplatňuje na lidech. Studie americké FBI zkoumající behaviorální
profily sériových vrahů ukázaly, že až 46 procent pachatelů sexuálně
motivovaných vražd v dětství nebo dospívání brutálně týralo zvířata.
Už
v roce 1963 psychiatr J. M. Macdonald popsal tři varovné signály
v dětství, které se často vyskytují v anamnéze budoucích extrémně
násilných jedinců. Na prvním místě takzvané Macdonaldovy triády je právě
opakovaná a chladnokrevná krutost ke zvířatům. Přestože moderní psychologie
tuto triádu částečně revidovala, krutost ke zvířatům stále zůstává
nejspolehlivějším indikátorem budoucí poruchy osobnosti. Opakovaným ubližováním
zvířatům dospívající člověk ztrácí přirozenou empatii k bolesti druhých.
Když pak později zvíře přestane stačit k uspokojení sadistických potřeb,
přijde na řadu člověk.
Zvířatům
v dětství ubližovali mimo jiné známí sérioví vrazi jako Jeffrey Dahmer,
který jako kluk zvířata pitval a jejich hlavy nabodával na kůly, nebo Edmund
Kemper, který pohřbíval kočky zaživa. S týráním zvířat začínal také Ted
Bundy, který se po letech popírání přiznal k nejméně 30 vraždám.
Pro podobné
příklady bohužel nemusíme chodit tak daleko až za oceán. Také Jiří Straka známý
jako Spartakiádní vrah nejprve svou agresi zaměřoval vůči zvířatům. Jako kluk
chytal drobná zvířata, která poté topil, škrtil nebo brutálně pitval, což mu
poskytovalo sexuální vzrušení. Poté, co mu ubližování zvířatům přestalo stačit,
přesunul svou sadistickou pozornost na ženy.
Také Lesní
vrah Viktor Kalivoda nejprve střílel v lesích na volně žijící zvířata a
psy, aby později po potlačení jakékoliv lítosti obrátil zbraň také na náhodné
kolemjdoucí. Plánovaný masakr v pražském metru už naštěstí neprovedl,
přesto na jeho rukách zůstává krev tří zavražděných lidí. Abnormální krutost
vůči hospodářským zvířatům projevoval od dětství také jeden z největších
českých vrahů Václav Mrázek, který v 50. letech minulého století zabil
minimálně sedm lidí a desítky dalších napadl.
Výše uvedené
případy sériových vrahů dokazují, že je týrání zvířat velice společensky
škodlivé a je proto nezbytné co nejvíce ho potírat a přísně trestat. Současná
praxe, kdy pachatelé i těch nejbrutálnějších případů týrání odchází od soudů
s peněžitým trestem nebo jen podmínkou, je neudržitelná.
Jsem proto velmi
rád, že se tresty za týrání zvířat zpřísní. Ale osobně bych šel ještě dál a
takovým krutým pachatelům bych nařídil odborné vyšetření a následné léčení. Takový
sadista je totiž extrémně nebezpečný i pro celé své okolí. Není otázkou, zda
svou agresi projeví také vůči lidem, ale kdy tak učiní. Přísné tresty a soudem
nařízené léčení dokáží toto riziko významně snížit. Teď je na soudcích, aby
svůj dlouholetý benevolentní postoj přehodnotili a začali konečně dávat
adekvátní tresty.
RNDr.
Evžen Korec, CSc.
ředitel
Zoologické zahrady Tábor
předseda Cane
Corso klubu ČR
Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší
soukromá zoo v Česku ZOO Tábor
patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od
insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji
zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce
2025 ji navštívilo 119 400 lidí. ZOO Tábor je nejvíce navštěvovaným
místem táborského regionu a patří mezi nejnavštěvovanější místa Jihočeského
kraje. Zoo je otevřena každý den od 9:00 do 19:00.
Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je
reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o
návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze
nalézt na webu www.zazubra.cz. Zásadním vědeckým projektem ZOO
Tábor je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů, jehož cílem je výrazně
prodloužit věk. ZOO Tábor provozuje
nejmodernější záchranné centrum CITES pro chladnomilné šelmy v Česku, jeho
vybudování spolufinancoval Státní fond životního prostředí. Aktuálně v ZOO Tábor žije přes 535 zvířat, která
patří k 81 živočišným druhům. Více než polovina z chovaných druhů
patří mezi ohrožené. Generálním sponzorem je EKOSPOL.
Komentáře
Okomentovat