Když smrt číhá přímo u vás doma. Proč se s nebezpečným azbestem a radonem v budovách téměř nic nedělá?
Česká republika bohužel dlouhodobě platí za rakovinovou velmoc. Mnozí to
připisují životnímu stylu – tučnému jídlu, kouření, zplodinám z továren,
vdechování výfukových plynů atd. Lidé si přitom ale často neuvědomují, že na ně
rakovina může číhat přímo v jejich domě nebo bytě. Velký paradox, říká developer Evžen Korec.
Kde jinde by měl člověk cítit pocit bezpečí a jistoty než ve svém domě
nebo bytě. I tam nicméně může na majitele číhat smrtelné nebezpečí. V
opláštění, stoupačkách nebo na střechách nejen v obytných domech, ale také ve
školách, skladech, a dokonce v nemocnicích se v České republice vyskytuje
časovaná bomba, skrytý a tichý zabiják jménem azbest, jehož uvolňování a
následné vdechování doslova decimuje lidské zdraví. Všichni to sice ví (nebo
alespoň tuší) a výsledek? Za 13 let, co je tato látka v Česku zakázána, byla
zlikvidována zhruba jen čtvrtina zamoření. Karcinogenní účinky azbestu jsou
přitom známy již od konce 19. století.
Azbest – opomíjený odkaz totality
Azbest byl díky jeho protipožárním a izolačním vlastnostem velkým
stavebním trendem minulého režimu, používal se od 60. do 90. let 20. století.
Jeho likvidace z budov se od roku 1989 ale pohnula jen o několik malých krůčků. "Viníkem současného stavu je zejména nedostatečná legislativa, kterou mnozí
vlastníci a zřizovatelé obcházejí a i nadále tak například naše děti nechávají
vdechovat azbest ve školách, ačkoliv byly o jeho prokazatelné škodlivosti
popsány doslova stohy papírů a vypracovány desítky studií. Pokud stát na každém
kroku deklaruje a prosazuje ochranu zdraví obyvatel České republiky, a přitom
se mnoho let naprosto nedostatečně zabývá karcinogenním azbestovým dědictvím
posledních 50 let, je to alarmující situace. Je to zkrátka opomíjený nešvar
minulého režimu, se kterým se naše zákony zatím nedokázaly uspokojivě
vypořádat," upozorňuje generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol Evžen Korec.
Kolik je v ČR azbestu? Vlastně nikdo neví
O tomto tématu se podle Korce – s výjimkou sporadických článků v médiích – příliš
často nehovoří. "Právě proto považuji za nutné si neblahou azbestovou statistiku
neustále připomínat. Podle expertů se u nás dosud podařilo zlikvidovat sotva
čtvrtinu z původních šesti až sedmi milionů tun (!) azbestového materiálu,
využívaného ve stavebnictví. Přesný objem ale v podstatě nikdo nezná, neboť –
na rozdíl třeba od Polska – v Česku chybí jakákoliv přesnější evidence," zdůrazňuje Korec.
Zákeřnost azbestu je dána hlavně jeho plíživou a nezaznamenatelnou
mnohaletou aktivitou, kdy se toxická vlákna dostávají do plicních sklípků,
které nenávratně poškozují a zapříčiňují karcinom plic nebo nádorová onemocnění
pohrudnice. "Necháme tedy lidi v důsledku nezodpovědné legislativy nadále
zbytečně umírat, nebo se v tomto směru skutečně začne něco dít? Kolik lidí
ještě musí na následky vdechování azbestových vláken zemřít, než bude celý
problém brán vážně? Nebude to levné, možná ani populární, ale státní správa by
měla zamezit dalším zbytečným ztrátám na životech," požaduje Korec.
Azbest nezabíjí sám, jeho stejně nebezpečným komplicem je radon
Další látkou, o níž se podle Korce často v českém prostředí příliš nemluví, je
radon. Ten se v České republice mnohem častěji než v jiných evropských zemích
hromadí v budovách a ročně prokazatelně usmrtí na 900 lidí, kteří onemocní
rakovinou plic – je tak dle statistik druhou nejčastější příčinou této nemoci,
hned po kouření.
Důvody jsou v podstatě jednoduché: radon je plyn, který vzniká pod zemí
přeměnou uranu. A toho má Česko v podloží oproti jiným evropským státům velké
množství.
Z podloží se radon následně dostává i do domů. A pokud nejsou správně
izolované, radon se v nich hromadí. Podle propočtů ministerstva zdravotnictví
je více než 3,5 procenta starších českých staveb naprosto nevyhovujících. Problém
je hlavně ten, že lidé o nebezpečí, které se skrývá přímo u nich doma, často
nic netuší a hodnoty radioaktivního prvku si tak v domě nechá změřit jen
málokdo.
Na krajských úřadech už přitom kvůli tomu zavedli programy, v rámci
nichž si mohou lidé o měření požádat. Pokud vyjdou hodnoty vysoké, mohou si
lidé sáhnout i na dotace, které jim pomohou staré domy izolovat. Limit by potom
neměl přesahovat českou normou pro novostavby 200 becquerelů na metr krychlový.
Pokud někdo stráví rok v domě, kde je množství radonu vyšší než tato doporučená
hodnota, vystavuje se stejnému ozáření, jako kdyby každý den absolvoval
rentgenový snímek. U starých domů je přitom norma ještě benevolentnější, když
povoluje extrémních 400 becquerelů na metr krychlový. Vystavovat se takto
vysokým hodnotám může dobrovolně snad jen sebevrah, soudí Korec.
Radon běžně dýcháme, ale v přijatelném množství
Radon ve vzduchu na volném prostoru dosahuje koncentrace do deseti
becquerelů na metr krychlový. V budovách, kam vniká, se ale plyn hromadí –
koncentrace je proto mnohonásobně vyšší. Podle Světové zdravotnické organizace
by neměla přesáhnout 100 becquerelů na metr krychlový. Evropská komise
odhaduje, že asi třetina české populace je vystavena vyšší míře koncentrace
radonu, než je v Evropě průměrných 118.
"Současný systém protiradonových opatření by měl proto být v zájmu
snížení zdravotních rizik a počtu úmrtí na rakovinu plic zásadně revidován.
Měla by být zpřísněna doporučená hodnota koncentrace radonu v novostavbách i ve
starých budovách na objemovou hodnotu maximálně 100 Bq/m³, tedy na úroveň normy
platné v Německu a doporučované i WHO," doporučuje Korec.
Následně by měly být podle developera vytipovány všechny budovy, veřejné i neveřejné,
především ale školy a školky, které se nacházejí v územích s vysokým radonovým
indexem, kde by měla být realizována řízená ventilace s rekuperací. Problém je
hlavně u starších staveb, kde se na radonovou hrozbu příliš nemyslelo. U
novostaveb se s ochranou před radioaktivní látkou zpravidla počítá již při
projektování.
"Realizace výše uvedených opatření by vedla ke snížení frekvence
onemocnění lidí na rakovinu plic a lze odhadnout, že by došlo ke snížení úmrtí
na rakovinu plic u několika stovek lidí ročně. Stát by měl zajistit odstranění
radonu ze všech veřejných budov. Nelze očekávat, že stát bude zajišťovat
odstranění radonu ze soukromých budov. To musejí zajistit vlastníci těchto
budov, přičemž v některých případech lze pro tento účel získat dotac," uzavírá Korec.
Komentáře
Okomentovat