Fiasko digitalizace stavebního řízení zatím českou ekonomiku připravilo o takřka dvě miliardy korun, čili o zhruba 0,5 procenta ročního výkonu tuzemského stavebnictví, což tedy ale stále není makroekonomicky významná ztráta. Lidem kvůli fiasku zdraží nové byty průměrně až o stovky tisíc korun, varují developeři.
Náklady nezvládnuté digitalizace stavebního řízení nabíhají již takřka dva měsíce. Je proto vhodné aktualizovat vyčíslení škod, které to tuzemské ekonomice způsobuje.
Dopadová studie k novému stavebnímu zákonu, kterou před čtyřmi lety vypracovala společnost EEIP pod vedením již zesnulého profesora ekonomie Michala Mejstříka, konstatuje, že zkrácení stavebního řízení o jeden rok zajistí celkový ekonomický přínos ve výši 7,1 miliardy korun. To po zohlednění inflace, která od té doby nastala, odpovídá zhruba 9,4 miliardy korun.
Byty zdraží
Obdobně vysoká tedy bude ztráta, pokud se všechna stavební řízení najednou o rok zbrzdí. Část této ztráty nyní nesou třeba i developeři, jak nově upozorňuje jeden z nich, Ekospol. Ten varuje, že v důsledku nefunkčního stavebního řízení a průtahů mohou nové byty zdražit až o stovky tisíc korun. Zpomalení práce stavebních úřadů totiž způsobuje vícenáklady zejména těm z investorů, kteří si na koupi pozemku a přípravu a následnou výstavbu projektu vzali bankovní půjčku. Splácet musí často už nyní, přičemž realizace zisku, kterým by pokryli splátky, se jim kvůli mimořádně pomalé práci stavebních úřadů vzdaluje. Jak známo, čas jsou peníze… A delší čas celkové realizace výstavby daného projektu, než s jakým se počítalo, znamená pro developera nečekanou ztrátu, kterou se bude snažit přenést na zákazníka a započítat tedy do finální ceny bytu.
Pokud by se kvůli nynějším problémům ne stavebních úřadech zbrzdilo stavební řízení o půl roku, což je realistický předpoklad, bude celková ztráta pro ekonomiku odpovídat oněm zhruba 9,4 miliardám korun. Ztráta se vypočítává z porovnání se situací, kdy by digitální řízení plně běželo a zajišťovalo by proto už nyní zrychlení stavebního řízení o jeden rok. To je ostatně klíčový cíl digitalizace stavebního řízení – zrychlit jej. Nyní ovšem stále dochází k opačnému efektu – ke zpomalení. A uspokojivý náběh nelze čekat dříve než v podzimních měsících. Což právě způsobí průměrně zhruba půlroční prodloužení a zpomalení stavebních řízení.
Co se nestihlo do léta, letos nebude
To však stále bude jen uspokojivý náběh, nikoli takový, který by vedl hned ke zrychlení řízení o celý jeden rok v porovnání se situací před letošním 1. červencem, kdy se problematický systém digitálního stavebního řízení spustil. Takové zrychlení lze předpokládat až v příštím roce, kdy se systém popasuje také s nashromážděními řízeními a nevyřízenými dokumenty ze současné fáze tolik problematického náběhu systému. Celková ztráta z pomalého náběhu až do doby, kdy systém umožní zrychlení stavebních řízení o jeden rok (v porovnání se situací před letošním 1. červencem), tak nabobtná až do pásma od 11 do 12 miliard korun. Při měsíčním rozpočtení jde tedy průměrně o ztrátu zhruba miliardovou. Za letošní léto tak náběh systému způsobil ekonomice zatím škodu v rozsahu necelých dvou miliard.
Ztrátu přitom mírní to, že stavebníci posílali své dokumenty ke zpracování úřady zhusta ještě před 1. červencem, aby právě nečelili již tehdy předpokládaným zádrhelům a potížím. Ty se nakonec tedy vskutku dostavily, a to v ještě závažnější podobě. Nicméně, fakt, že s nimi stavebníci tak trochu počítali dopředu, nyní dává úřadům určitý širší prostor k nápravě, čímž se ztráta mírní. I tak činí dosud ony takřka dvě miliardy korun.
Makroekonomicky významné ztráty, tedy ztráty v řádu alespoň desítek miliard korun, ze současné situace ještě rozhodně neplynou. To by musely opravdu závažné potíže celého stavebního řízení přetrvávat ještě do příštího roku. Což se ale takřka jistě nestane. Jednalo by se o politickou sebevraždu. Vždy existuje možnost vrátit se k „tužce a papíru“ a začít ztrátu korigovat alespoň tak. Makroekonomicky významné ztráty tak mohou nastat jen tehdy, pokud by se jednalo o záměrnou sabotáž českého stavebnictví ze strany vládních politiků, což je zcela nereálný scénář z říše sci-fi.
Uvažme, že roční výkon českého stavebnictví je 430 miliard korun. Neboli 6 procent jeho hrubé přidané hodnoty, která obvykle tvoří zhruba 90 procent hrubého domácího produktu, jenž má letos nominálně činit 7960 miliard korun. Pokud nezvládnutá digitalizace stavebního řízení za červenec a srpen připravuje ekonomiku o dvě miliardy korun, je to stále ani ne 0,5 procenta letošního celkového výkonu stavebnictví. Takže to vskutku není makroekonomicky významná ztráta.
Komentáře
Okomentovat