Podzim s sebou přináší snižování venkovních teplot a ruku v
ruce s tím i zahájení topné sezóny. Tu upravuje vyhláška č.194/2007Sb., která
se týká bytových i nebytových prostor napojených na společný zdroj tepla.
Vyhláška určuje topnou sezónu nejen obecně, tedy od 1. září do 31. května roku
následujícího, ale současně definuje i dílčí podmínku průměrné denní teploty
vzduchu. Aby dodavatel tepla zahájil vytápění, musí průměrná denní teplota
vzduchu klesnout v dané lokalitě pod 13 ⁰C a to ve dvou po sobě
následujících dnech, přičemž se dále neočekává razantní oteplení. V těchto
dnech proto mnoho domů začíná po vyprahlém létě opět topit. Topná sezóna však má
svá úskalí a je třeba se na ně připravit.
V případě
centrálního vytápění je zodpovědnost za jeho údržbu na straně správce objektu
či provozovatele. Obyvatelé bytů se však musí postarat o údržbu bytových
radiátorů a to nejlépe ještě před zahájením topné sezóny. „Většinou postačí běžná kontrola, zda neuniká voda a topení těsní.
Nejčastějším problémem je, že topení netopí po celé své ploše. Jednou
z příčin může být vzduch v trubkách. Ten může způsobit citelné
tepelné ztráty, je tedy nutné uvolnit ventil a vypustit přebytečný vzduch dokud
nezačne téct voda. To je znamení, že topení je odvzdušněno a jeho funkčnost by
se měla obnovit,“ radí generální ředitel a předseda představenstva Ekospolu Evžen Korec a dodává, že mezi
obecné rady, jak neprotopit zbytečně moc, je udržovat topení čisté, nezakrývat
ho a neumisťovat před něj nábytek. „Častou
chybou jsou dlouhé závěsy, které překrývají topení a zadržují teplo,“
upozorňuje Korec.
Během topné sezóny se
každý den většinou topí od 6 do 22 hodin. Občas však může dojít k omezení
nebo přerušení dodávek tepla, zvlášť při oteplení. Pokud průměrná teplota
vzduchu ve dvou po sobě následujících dnech přesáhne 13 ⁰C a v dalších dnech se neočekává její pokles, mohou
být dodávky tepla dočasně přerušeny. Takže i po začátku vytápění se může stát,
že zůstane topení některé dny studené. Jakmile se venku opět ochladí pod
stanovenou teplotu, dodávky tepla se obnoví a byt se začne zase vytápět.
Doby, kdy netopit znamenalo
platit málo, dnes už tak úplně neplatí. Změnu přinesl zákon č. 269/2015 Sb. který
se snaží vnést do dělení nákladů za topení větší spravedlnost. Zákon totiž
upravuje spodní a horní hranici hodnot u nákladů na vytápění. „Připlatí si tak ti, kdo zbytečně přetápí. Očekávané
úspory se nedočkají ani ti, kteří topí příliš málo a využívají tepla okolních
bytů. Na druhou stranu, i pokud není byt obývaný, základní náklady na vytápění
bude muset majitel uhradit,“ říká Korec. Do těchto základních nákladů patří
náklady rozpočítané na plochu bytu, fixní náklady nebo třeba náklady na vytápění
společných prostor domu.
I tak se dá na vytápění
bytu výrazně ušetřit. „Částka, kterou
rodiny ročně vynaloží na topení, tvoří v mnohých případech významnou
položku v jejich rozpočtu. Zejména u starších bytů se kvůli únikům tepla mohou
tyto částky vyšplhat neúměrně vysoko. Naopak náklady na vytápění bytů
v novostavbách jsou výrazně nižší. Moderní technologie a způsoby
zateplování, na které se dbá při výstavbě nových bytů, totiž mohou majitelům
ušetřit nemalé peníze,“ upozorňuje Korec.
Souhlasím a určitě má smysl začít investovat do kvalitnějšího vytápěcího systému. My jsme třeba minulý rok přešli na vytápění tepelným čerpadlem země-voda a musím říct, že mě velice mrzí, že jsme tak neučinili dříve.
OdpovědětVymazat