Vražedné řádění myslivců má další oběť. Kolik lidí ještě musí přijít o život, než se nebezpečné strýce s puškami podaří zkrotit, ptá se developer Korec
Významný pražský developer, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol Evžen Korec, který je zároveň i ředitelem ZOO Tábor, je znám jako velký milovník zvířat. Jako takový se pravidelně vyjadřuje k aktuálním událostem týkající se ochrany zvířat a přírody obecně. Níže přinášíme jeho komentář k tragické události, kdy v Ostravě myslivec zastřelil rybáře.
...
Nápad vyrazit
se začátkem víkendu na ryby přinesl muži z Ostravy smrt. Netušil, že ve
stejné lokalitě vyrazili dva myslivci lovit divoká prasata. Bohužel však jeden
z nich opojen touhou po krvi nevinného zvířete zastřelil nevinného
člověka. Co na tom, že člověk se většinou divokému praseti příliš nepodobá. Hýbalo
se to, tak po tom vystřelíme. Logické, ne? V médiích se sice hned objevily
zprávy, že v místě se ryby lovit nesmí, protože šlo o slepé rameno Odry
sloužící jako rybí přechod. I kdyby to byla pravda, tak to na celé tragédii nic
nemění. Na rozdíl od ryb je jisté, že lovit lidi se na daném místě nesmí zcela
určitě.
Zarážející na
nejaktuálnějším případu je také právě lokalita, kam dvojice vražedných myslivců
s ostře nabitými zbraněmi vyrazila. Muže zastřelili na pozemku hojně
navštěvovaného Landek Parku, nedaleko se nachází i oblíbená rozhledna. Dá se
tedy předpokládat, že i v pátek večer se na místě mohou nacházet lidé. O
to víc nepochopitelný je výběr lokality pro lov divokých prasat. V podstatě
na území města na dostřel nejbližších domů. To přece nemůže nikoho soudného
napadnout.
Kdyby šlo o
první podobné pochybení ostrostřelců v zeleném, ale zprávy o podobných
incidentech čteme až moc často. Například letos v březnu jen o kousek dál
na Opavsku zastřelil jiný myslivec border kolii. Co na tom, že se pohybovala
poblíž frekventované cyklostezky a nedaleko od majitelky. Nechybělo málo a kulku
schytala přímo majitelka, které krvácející fenka Dixie umírala dlouhé minuty
v náručí. Čtyřiasedmdesátiletý myslivec se vymlouval, že si z bezpečí
posedu spletl velkého huňatého psa s drobnou liškou.
Každý takový
případ vzbudí oprávněné rozhořčení veřejnosti a na druhé straně ujišťování
mysliveckých sdružení, že jde jen o výjimečný exces a že odsuzují nezodpovědné
chování svých kolegů. Apelují vždy na dodržování bezpečnosti střelby a
dodržování zákonů. Zastřelenému rybáři byly takové apely k ničemu. Stejně
jako onomu trempovi, který měl před pár lety na Vyškovsku také smůlu na
podobného po krvi bezbranné oběti toužícího člověka. Místo dodržení zásady, co
stoprocentně nepoznám, na to nestřílím, vystřelil tehdy myslivec na cosi, o čem
si údajně myslel, že je to vysoká. Bohužel to byl ale mladý člověk, který se
jen rozhodl přespat pod širým nebem. Když se ukládal ke spánku, tak zcela jistě
netušil, že je to naposledy. Že si siluetu spícího člověka někdo splete se
siluetou honební zvěře. A že ten někdo má odjištěnou zbraň, z níž rychleji
střílí, než přemýšlí.
Přitom každý
člověk se zbrojním pasem moc dobře ví, že zmáčknout spoušť může teprve tehdy,
když stoprocentně ví, co zaměřil. Jen myslivci o tomto pravidlu buď nikdy
neslyšeli, nebo ještě hůře se jím vůbec neřídí. Nevím, která varianta je horší.
Možná se k tomu všemu přidává také další nešvar, který se s hony už
tradičně pojí – alkohol. Myslivci se sice zaklínají, že během honu nikdo
nepije, ale je tomu opravdu tak? Proč policisté každoročně kontrolují tisíce
účastníků honů, zda nejsou podnapilí? Protože nemají nic lepšího na práci nebo
mají s myslivci svou zkušenost?
Pokud by byli
myslivci nebezpeční jen sami sobě nebo dalším účastníkům lovu, dalo by se to
s vysokou mírou nadsázky brát jako riziko povolání. Nikdo je přece nenutí,
aby chodili s flintou po lese. Tím zvlášť, když tam kulky létají více než
u Verdunu. Bohužel i páteční tragický případ ukazuje na to, že hordy ozbrojenců
mohou být nebezpečné celému širokému okolí. Zvlášť teď na podzim, kdy se už
tradičně pořádá nejvíce honů. Lesy, pole a louky tak dlouhé týdny okupují
zelení ozbrojenci.
Velký problém
představuje také to, že se veřejnost o pořádání honu nemusí vůbec dozvědět. Kdo
z nás pravidelně sleduje obecní vývěsky nebo stránky mysliveckých spolků,
kde by se taková informace měla objevit? Stačí pak jako tradičně vyrazit se
psem na oblíbenou procházku lesem a neštěstí je na světě. Ve skutečnosti se
totiž nikdo s důkladným označením aktivní honební oblasti vůbec nezdržuje.
Vždyť v lese je přece pánem myslivec, tak co by tam kdo jiný lezl, myslí
si nejspíš mnozí muži v zelených uniformách. Sám chodím své psy pravidelně
venčit i po lesních cestách a nikdy jsem žádné podobné varování neviděl. Naopak
se mi už několikrát stalo, že jsem z ničeho nic zaslechl střelbu, a to
dokonce i hodně blízko. V takové situaci si vždy vzpomenu na účinný
dostřel střely z kulovnice a raději hodně rychle zmizím. Naštěstí se mi
nikdy nic vážného nestalo. Ale nebylo by lepší, kdyby mě na probíhající střelby
někdo předem upozornil? Nejlépe ještě před vstupem do lesa. Ať už nějakou
cedulkou nebo nejlépe organizátor, který by civilisty na případné ohrožení
upozornil a odklonil je jinam. No jo, ale takový „pořadatel“ by pak přišel o
adrenalin z honu, protože místo střílení bezbranné zvěře by musel odhánět
lidi, kteří vyrazili do lesa na procházku. Co na tom, že by tím mohl zachránit
lidské životy.
Už dávno bylo
na čase, aby podobné myslivecké hrátky s životu nebezpečnými zbraněmi
dostaly jasná a jednoduše vymahatelná pravidla. Tím základním by přitom mělo
být, že jakákoliv přírodní střelnice, kde se aktuálně pohybují lovci
s odjištěnými zbraněmi, musí být důkladně označena a musí být co nejvíce
zamezen pohyb osob v ní. Stejně tak absolutní zákaz střelby, pokud si
nejsem stoprocentně jistý, na co mířím. O absenci alkoholu ani nemluvím. Samozřejmostí
by mělo být i pravidelné důkladné prověření psychického i fyzického stavu
myslivce. Jejich průměrný věk se neustále zvyšuje a je známé, že
s přibývajícím věkem lidské schopnosti slábnou. Ruku v ruce
s tím jde vymáhání těchto a dalších pravidel a přísné trestání jejich
nedodržení. Jen tak se nebudeme muset při každé (nejen) podzimní procházce
lesem bát, že se z ní už nevrátíme.
RNDr.
Evžen Korec, CSc.
ředitel
Zoologické zahrady Tábor
předseda Cane
Corso klubu ČR
Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech a největší soukromá zoo v Česku ZOO Tábor patří k nejmladším zahradám v Česku. Vznikla v květnu 2015 poté, co ji od insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji zachránil před likvidací a rozprodáním zvířat. Pro veřejnost byla ZOO Tábor otevřena o měsíc později. V roce 2021 ji navštívilo 110 tisíc lidí. V říjnu je otevřená každý den od 9:00 do 17:00.
Hlavním posláním zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Nejvýznamnějším projektem táborské zoo je
reintrodukce zubra evropského do přírodních rezervací v Evropě. Podrobnosti o
návratu tohoto majestátního tvora a možnosti, jak tento projekt podpořit, lze
nalézt na webu www.zazubra.cz.
Zásadním vědeckým projektem ZOO Tábor je výzkum dlouhověkosti psů a zubrů,
jehož cílem je výrazně prodloužit věk. Aktuálně v ZOO Tábor žije přes 380 zvířat více než 70 živočišných druhů. Generálním
sponzorem je EKOSPOL.
Komentáře
Okomentovat