Takhle vzniká černozem. Velcí kopytníci přispívají k obohacování půdy o živiny i k ukládání uhlíku, zjistili vědci v milovické rezervaci

Přirozená pastva velkých kopytníků vede k ukládání uhlíku do půd v podobě stabilních organických komplexů. Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová stáda velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru skleníkovými plyny, což je dnes dáváno za vinu chovům domácího skotu. Toto zjištění pracovníků Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity otiskl Journal of Environmental Management.

Vědci využili toho, že ochranářská společnost Česká krajina patří v tuzemsku k průkopníkům v péči o přírodní stanoviště metodou celoroční volné pastvy velkých kopytníků, tedy divokých koní, praturů či zubrů. Ti by, nebýt expanze moderních lidí, patřili k dominantním složkám evropských ekosystémů. Spolu s nejznámější pastevní rezervací ve středočeských Milovicích dnes tito kopytníci samostatně nebo v kombinacích spásají na patnáct lokalit v celé České republice. Na osmi takových lokalitách odebírali vědci vzorky půdy, ke srovnání využili nepasené plochy podobného charakteru v těsném sousedství.

„Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, našli jsme zde jednoznačný společný rys: Všechny jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzívnější mikrobiální aktivitu, než v kontrolních plochách. Volná pastva tak zvyšuje potenciální úrodnost půd, přispívá k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, a také zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu“, říká k tomu Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity, hlavní autorka výzkumu. „Dalo se to vlastně očekávat. Když pomineme náplavové oblasti velkých řek, tak nejúrodnější půdy na planetě, včetně známé ukrajinské černozemě, jsou výsledkem statisíců let pastvy velkých stád divokých kopytníků. Ví to každý zemědělec, obeznámený s potřebou vpravovat do země organické hnojení, tedy starý dobrý hnůj“, dodává Kaštovská.

„Když prozradím něco z pod pokličky, tak jednou z námitek recenzentů bylo, zda bychom stejný efekt nezjistili u obyčejných domácích krav“, dodává k tomu Martin Konvička, vedoucí týmu, který se dopadem volné pastvy kopytníků zabývá. „A měli pravdu – za určitých podmínek, při velmi dobrém managementu pastvy, nejspíš zjistili. Ovšem výzkumy jiných týmů z celého světa nalézají spíše negativní vlivy pastvy domácích zvířat vedoucí k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení, až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Ukazuje se, že není tak podstatné, jaká zvířata paseme, ale jak je paseme. Intenzívní zemědělská pastvina zvířata neživí celoročně. V zimním období jsou domácí zvířata dokrmována materiálem, který vyrostl jinde, takže pastevní tlak během pastevního období překračuje celoroční úživnost konkrétní lokality. Naopak při celoroční přirozené pastvě jsou stavy zvířat přizpůsobeny možnostem pastviny v kritickém zimním období. Ve výsledku je v létě nedopasená, takže nedojde k potlačení rostlinné složky systému. V zimě zvířata pastvinu udržují třeba potlačováním dřevin, nebo konzumací v létě odmítané stařiny.“

„Naše výsledky mohou mít obrovský význam pro současné debaty o klimatické změně. Připomínají, že přírodní systém, na kterém závisí naše přežití, včetně zdravých půd, jež jsou základem zemědělství, vznikl i díky činnosti velkých kopytníků. Úvahy některých aktivistů o jejich vybití a hromadném přechodu na bezmasou stravu jsou příkladem zkratkovitého myšlení. Rostlinná výroba, jak ji provozujeme dnes na většině našeho území, výrazně degraduje půdu a není dlouhodobě udržitelná. Steak nebo guláš mohou být naprosto ekologické potraviny, podstatné však je, kde a v jakém režimu zvíře vyrostlo. Když to nebude zubr nebo kůň z pastevní rezervace, měla to být hovězí z chovů, kde provozují regenerativní pastvu, s ohledem na péči o přírodní zdroje a krajinu,“ uzavírá Eva Kaštovská.

Výsledky výzkumu pomohou lépe představovat pozitivní vliv rezervací velkých kopytníků na adaptaci krajiny na změny klimatu. „Až dosud jsme při upozorňování na klíčovou roli pastevních ekosystémů velkých kopytníků na klima mohli odkazovat na zahraniční studie. Díky vědeckému výzkumu, který koordinovala Jihočeská univerzita, máme nyní data přímo z milovické rezervace a dalších lokalit v Česku,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila ve spolupráci s vědci.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Nadace Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.